Napló (117)
Poetická vsuvka od Zeldy
Hymna z nevědomí
Lalá... lá
ples
maškarní bál
stůl a plný sál
lala... lá
venku štěká
kočka a pes
a kočí a kachna
a lampa
svět se točí
lala... lá
je noc
je teplo
je sucho
je ticho
takže tiše
piš!
lala... lá
v rohu odpočívá
mrtvá myš
bez opice
po rektální prohlídce
vedenou přes plíce
a srdce
skrz ústa
lala... lá
tmavá lampa
svítí, doutná
má nemocnou nohu
netančí, neskotačí
lala... .lá
hnijící jídlo na podlaze
penicilin v houbičkovité podobě
kočí močí přes most
kapi kap...
Nahoře tančí
tam, naklenutém stropu
strýček Fido
a Rintintin spolu
lala... lá
je podivný ples
je krásný bál
je noční rej
orchestr
bum, tradá, cink cink
král Darmoděj
tam tak stál
nahoře bez
lala... lá
princezna rozmilá
každýmu nohy - brány otvírá
bum, tradá, cink cink
přišel starý
vlasatý nerost
sloven Nero host
lala... lá
máme kachnu
v rosolu
smaženou v slzách
na pekáči
na márách...
Poetická vsuvka od Zeldy
Druhá nadreálná
Nikdy jsem neměl rád
malý chlupatý broučky
co lezou po stehnech
výš a výš ke genitáliím
vždy jsem jejich přítomnost
mlčky snášel!
Ve dnech její nečistoty
maličcí chlupatí broučkové
co skáčou jak gumídkové
medvídci -
- rošťáci
v nevyholené džungli
rostou, jí a spí, páří se
v noci, přes kalhotky
přímo září
tak je zavíráme do vězení
z černých punčoch
popřípadě ničíme jejich džungli
konvenčními prostředky
kykytarou
Poetická vsuvka od Zeldy
Smrtí sedmi panen
bude snámi ámen
aneb
příhody životní a srdeční
o
smrtelnících
a
nádenících
s
jedním Bohem
nad jeho hrobem.
Jeho syna
v Praze,
kde je blaze
o dopisech, úpisech
s
jednou bankou
vše ukončené, nedivím se
jedním zjevením
tam si počtem,
jak jsme v kýbli
to psáno je
v
Bibli
Poetická vsuvka od Zeldy
Z krajiny přílivu
Sup supí supici
mají malá supáčata
spí i snáší syntézu
étu na třetí
století osmé
algoritmy děsné
psycho - psýché
psychárna, nalejvárna
lavice - opice - palice
lárum - fárum - hlad
hladí - hadici zelenou
smutnou rozmilou
zpívej si, dívej se
smrade - hade
Lukáš alias Bůh
sedí v patře nejvyšším
věže Narrenturm
v městě Babylon
Hanumanův pavilon
Marie - kapsář
snář a pentagram
černota a trávy gram
tam... tam v ráji
na paloučku u zeleně
temného potůčku - močůvky
duše - nebe
suše vemu tam i tebe
věčně v máji
pípá spínač
občas bez nás
král klaunů
se tiše na
trůnu nese
hoj, hej, haj,
stroj, mozek
vystoupiv z železných trosek
a žebráka...
V ráji spí
snáší syntézu
sup supící supici
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Taktika úderu nudy je dvousmyslná
umí se tahat s velkým něčím
na zabití
trapná chuděra, bezbřehý břeh
pomalu zkrátka jí dochází vlhký dech
nesmyslnost okamžiku je k zblití
chalane tuhej hmm a i trošku tupej
tahej za nitky nekonečna
rýmuj rýmovatej rýmovači
ha a hle
tu zastavárna na pavlači
či
miči
je nám přece zle
hele vole, básníků páne
milenko bláznivých snílků
Bořku staviteli stav!
Věty do řádků
jak tisícihlavý dav
hlava na hlavě
ruka po hlavě
kudla ve stehně
pro krásu pocitu lásky
pro krásu pocitu uvolnění
pro krásu pocitu té práce
pro krásu pocitu čehokoliv
nepřestávej
nezastavuj
nevypínej
svůj motor
sázej samohlásky
dávej je do popředí
dýchej dlouze! Dýchej krátce!
Bez trn, bez oliv a ratolestí
náměstí a kovář a harmonie
slova
Poetická vsuvka od Zeldy
Rytmus tohoto vážného - snad - tance
je úžasný a tajemný
nádech
ticho
a ještě trochu ticha
tichý zvuk začne
jaksi pomateně
hrát:
raz
dva
tři
je půlnoc, je rej
nočních
můr
znáti
znát
toho
krále nočních běsů
tvorové tmy
tvorové z nevědomí
temnota
rozprostřená jako za starých
časů a snů
raz
dva
tři
období žravého trávení
strachu
a
šílenství
mami, mami, mami
slepota suchými
individui předstíraná
ticho
a žraní
a chrochtání
mráz
ledva
přituhne
nebudu
bratři
na trůnu z kostí
sedící král
vnitřního hlasu
nic dobrého nevěstí
z jiného času
našeptává
do ticha
raz
dva
tři
svit bledé luny
to ticho je
je chytré
raz
dva
tři
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Pocta su.... Nadreálnu
Jen na krásný okamžik zavři své oči
hleď do dáli, do té krajiny přílivu
nech se vést přílivem dál od břehů vědomí
poslouchej můj hlas. Zasni se
zažehni obrazy z nejhorších denních
a nejhezčích nočních můr.
Kochej se jimi, splývej s nimi
vystouplé poslouchej plastické barevné obrazy
vychází z tvého nevědomí
měkké hodiny, velký masturbant, Vilém Tell?
Sedm trpaslíků kyklopů kutá a hlodá mé vnitřní srdce
utíká nám naše podstata
přetvořená v obludné pocity sadismu a zla
posunutá paralela vašeho snu
sílící dech absolutna dýchá za dlouhý krk
lidské žirafy
nesnaž se pochopit pouze přijímej
něco
zkaženého, slizkého
něco...
co mě nutí, pohání, jít dál
něco...
přiměřeně přítulného co není hodné
něco...
co se plazí temnými zákoutími gigantického
neznámého mraveniště?
něco...
netušeného, co se na nás valí v našich
nejintimnějších subjektivních fantasmagoriích
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Óda za boj proti povrchnosti
Moliérova postavičko!
Tragická hračko!
Kopretino na poušti obepínající oceán
chytrá ne-opice z jejich fantaskních magorií
v módě: přežranost sexuálního apetýtu
nahá panenko! Hodná buď!
Protože ti střepiny kalichu dám
objekte úchylných teorií!
Uteč časně z rána
nečekej na něj! Na Hospodina!
Obraze z nevědomí!
Tragiku z Krajiny přílivu!
Utop se v oceánu hvězdných slz
tohle mrtví dělávají
neb nic jiného neumí
červe ze shnilého jablka
chybí tu radost a krása
je čas vše poznat
- radost - starost - mladost
může bejt ještě trošičku hůř
rádo by Spasiteli!
Zůstaň tu s námi
ať se nám umírá hezky
spása nepřichází, ani vaše ani moje
nic nedokonale neřeš
jak hry přízraku
Moliéra
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Óda na nekonečnost ničeho
Slunce svítí vane vlažný větřík
- plující nevinné mráčky -
plující pradávní dráčci
honosné koráby blankytného korábu - země
králové výšin nejvyšších
poháněni zlatavými paprsky boha - slunce
s jednadvaceti procenty kyslíku
nás chrání, dávají život abychom,
jím mohli plýtvat a zneužívat ho
špiníce nebeskou čistotu, dychtíme po
její (a jenom její) velkoleposti - stáváme se
nabubřelými, arogantními - upadáme do
do bahna, do sraček - stáváme se
živoucí zdechlinou - odhozenou mršinou
opuštěnou bohem - sluncem,
hnijeme a páříme se v cizím nevlídném světě
o kráse, té pravé a jediné kráse ducha přírody
- totiž našeho nelidského Krista - nevíme zbla nic
jako malé zkažené děti prosící svého otce
aby odložil výprask, tušíce nevyhnutelnost padajícího
opasku. Život ve smrti - smrt v životě
uzlíčky paradoxů - a dál? Nic...
...
Damoklův meč stále nepadá
Poetická vsuvka od Zeldy
O pravdách pravých básníků
Sto procentně přírodní výšková dvoupatrová budova, trčí hrdě
k nachovým nebesům...
Tvůrčí krize přichází pomaloučku, ale jistě,
k nám zezadu a drtí naši kreativitu
tvoříme parodii ponoukáni k nadlidským výkonům
tvoříce revoluci v takzvaném umění
pche prej povznesení lidského ducha
a nedochází nám že na to nemáme
trousíme zbytky sraček a obecného rozkladu
nepochopeni současníky - píšeme o nich
obdivováni následujícími generacemi
smutné na tom všem je také to
ta zpráva o tom všem je sice hodně
pokroucená osobní realitou jedince
ale bohužel příliš pravdivá a až neskutečně smutná
pochmurná
jak také praví neznámí:
"Jsou to temné pravdy, které se objeví v díle opravdových
básníků: jsou to však pravdy a téměř vše ostatní je lež."
Trpkost z vědomí nevyhnutelnosti nevyhnutelnosti
póza trapných i chudých básničkářů zaplavuje
bazén nového, nezkaženého, nádherného... Ničeho
je to takové umění parodie. Všudypřítomná krize společnosti
a tvoření je v módě, být zajímavý a nový,
vždyť největší nepřítel umění moderního je
tradice - ce - ce - ce
odkaz budoucnosti a odhalení vlastní osobnosti - ti - ti
plácání do bahnitého písku,
takže buď je to napsaný dobře
nebo prostě ne...
Poetická vsuvka od Zeldy
O náladě jednoho podělaněpondělního rána
Málem bych zapomněl vám říct, jak mě serete
ráno se sotva vzbudim a už vidim vaše ksichty
plné falše a hořkosti
snažím se vám ubránit, ale co? Že? Vlastně nic
jen vaše nevinnost, předstíraná hloupost, mě ubíjí
čistí až do morku kostí
milujete krásu přírody
žijete svou hudbou a láskou
vám slunce svítí i za zataženými mraky
totiž romance a balady
vás lidí jsou přeci tak nádherné
nepopsatelné
nepochopitelné
máte jistě hezký život, neznáte mě
tok - otok
listí padá pomalu (ale jistě), je roztomiloučké jak si v jeho podzimních
shrabaných hromádkáchhrají krvežíznivoučké dětičky
tolik dekadentních opiček (určitě jsou velmi chytré) jsem jaktěživ neviděl
hovno:jo, určitě čtete dobře - neslušné ba přímo sprosté jedno slovo
totiž o tom by to mělo snad být, my (vy) jste ten kolos:
jedinečná továrna na absolutno
Poetická vsuvka od Zeldy
Mluviti pravdu
Krásná múza zemřela na lidskou aroganci
hej hou umřela s pochopením
lidé zabili - he - hé vesmírní kanci
- obránci všehomíra -
v suché poušti není neznámá s lehkým řešením
červ - po anglánsku wurm se zhnuseně odplazil
od rozkladu naší psychiky
utekl do teplejších vod, pohrdavě říkáme:
jistě nám to přijde vhod
v rytmu waltzu (či možná polky) žijeme
a tančíme podle vysněné tragiky
ležíme často rádi v trávě
sami sebou nepochopení
kde jsou te kouzla, proč je nevidíme
už asi nepřekvapím tvou jemnou kůži
kdo se dnes chová jako pravý muž?
Chci mluvit. Nevím jak ani co
vy! Poctivci! Určitě to stejně cítíte
země bez činu - slavného
koukej jak svítí mrak
múza ještě žije!
...
V ženách - některých
v dětech - některých
škoda jim - tolerantních
blázínků
rozmilých maminek a tatínků
a jen ty! Vole! Můžeš hádat kdo z nás
je ta legenda
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Generace honorace
Polistopadová generace KFC
přežívá v kanálech níž než potkani
je to smutný
tak zoufale smutný
oni jsou taky moc zoufalí
někde dole, ve tmě sami
přec všici. Ve tmě... sami...
zahnala je radiace
jadiace jménem
explicitní láska
ponocích slyším teskné vytí
to jen naše generace zpívá
zpívá o štěstí a o penězích
na rohu automat - výherní
vyhrál jsem, vyhrál jsem generaci
těch mladých, perspektivních
engine managerů nebo čistejch
dharmovejch tuláků, co znaj
beat a jazz totiž:
jazzový rytmy rozbrečely i slona
kam s ní? Se svobodnou generací
žiju už tak dlouho!
Viděl jsem zemřít nové mýty
umíraly děsně pomalu...
u sluníčka
proto od těch dob
jsou potkani vejš než
slavná polistopadová generace KFC
plná těch managerů a tuláků
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Rosa
My jsme ti málo prokletí
andělé početních snů a hlubokých tůní
královská garda slečny cigarety
nemocní a malomocní
odpadá nám naše dušička maličká
a jsme to my
K ránu trochu pozdě spím
spánkem zapomění sám a
samoten k ránu, v nezahřátém loži
a kde to vlastně ležim?
Asi v bordelu na Hlavním nádraží
andělé se smějí a potichu pláčou,
sní o veverkách a holubech
sněd a záhněda
rozpadáme se velmi ale velmi
P O M A L U
Poetická vsuvka od Zeldy
Epigramy:
- Jsem poeta
či spíše filuta
tak či tak
musím býti gentleman
neb v klobouku a kabátě
chodím vyšňořen
- Tohle čtení není
jen pobavení
tahle litera
není jen pro pátera
tahle moje nádoba
je pro oči celého národa
- Dřív než spatřím spravedlnost
postavím ti z vody most
- Volný rým
není šprým
povím vám
až se na vás podívám
- Mám to ale robotu!
Sázet auta na silnici
musím i v sobotu
-postavím tak dálnici
- Smíchem k posměchu
aneb
smějem se
všem a všemu
tu máš Prase!
- Kristus je mrtvý
ať žije jiný král
zbyl by nám nekončící žal
mít čím, bych se smál
- Příroda je na mol
v létě mrzne
rýma v hlavě tuhne
v zimě je to na bikiny
jedno se asi nezmění
a sic, že si namalujou řasy
to je mámení - všici kluci do mikiny
- Jezte zeleninu
neb má hodně
pro-te-inu
- Zeměpisná
vyrazím z Vídně
skončíme někde v Berlíně
přes Prahu půjdeme líně
možná vlídně
osa Brno, Plzeň, Teplice
jest hovno a žízeň a Bohnice
- Na záchodě
jednou denně
sraček je hodně
tam na dně
řeknu vám narovinu:
nešiřte tu novinu!
- Učiteli, nařknu-li tě,
pro samé učení,
to trápení
nerozeznám
berana od havrana
-- Míč je kulatý
kostka je hranatá
buď si jista:
že Země je šišatá
tak to je, když pán nadutý
je realista
to jest: mrtvý fantasta
- Haló, učenci
všemi mastmi pomazanými
řeším rovnici
se všemi svými známými
- Přenechám místo
u stolu
tomuhle volu
a posadím se k vám
do slámy stolu
- Tepe, tepna tepe
teplou krev
tápe, tepna pláče
nedá pokoj až
tam nedoteče
- Má být ponecháno náhodě,
co jest bude na hrobě,
třeba jen: Zemřel na souchotě.
- Já je vidět nechci
jsou to velcí mezci
student na tátu
cestou do senátu
- Konec radovánek,
říká Topolánek
podejte mi bílou mouku
pane Paroubku
pečení vlády
to chce hodně marmelády
- Finfárum, lapidírium, sakramentář,
epištola, pasionál a bestiář
koho Janku držíš na
palouku za ruku?
Tetičku moudrost
už má všeho dost
- Jsem šílenec
hle, ten hrnec
milenec počasí
co nic nezhasí
zklamu tě!
Tak hajdy na kutě
- Úlet:
Hua hua uá á
hua hua uá á
přiletěla žl žlutá á
žluva á
- Ve tvém loži
byli četní muži
přemýšleli, že se ti budou dvořit,
jak tě dostat do postele
takhle mě mořit!
Tohle jsi mi slíbila
tehdá v kostele?
- Jen tobě zazpívám,
jak se cítím podveden
v tento den,
kdy se vrátí láska k nám
- Na hromnice o den více
taky píce a plíce
viz strýce
v sukýnce
na rýnce
o mince
- Že prý
všechno zná a ví
moc toho namluví
- Bůh říká: vše, co je tvé
je zlé
Ďábel N.A.T.O: co je boží,
to mě složí
Já říkám: celkem vzato, nejsem vám roven,
jak říká Borovský: po tom je mi hoven
- Ti, co chtějí vše znáti
jsou jen hamižní kolohnáti
- Jo, jo, luční kvítí
roste, bují
pak seschne
a pes...
Ten po tobě štěkne
- Dítě a dospělý ani neví,
co je od sebe dělí
- Hle, nadchází svátky vánoční!
Kde je jejich duch?
Už tu není
splácí dluh
někde ve vězení
- V masce a saku
chodím asi na Karláku
a v roláku
světe, věru choď!
ve svetru
- Student dement
šel, zpíval
žil spokojeně
nikdo ho nepochopil
tak zván byl
student(em) dement(em)
- Došlo to daleko,
kde je baroko
či rokoko,
kdy se lidé artu něžně dotýkali,
vidím již jen samé výkaly
- Stanice metra: Vypich
Co? Vypích
připích 1. máje
jeden a desátý hřích
abys nadarmo nežil
- sic pěknej debil -
totiž se jen trochu opozdil
stanice metra: Háje
- Soudruhu Staline,
co nás nemine?
Co náš svaz stihne?
Sorry, Bolševiku
jen se támhle trošku
mihne, sorry
- Do sprostonárodní říkanky:
z výšky padajících hoven
jak hrách hozený na zeď
dolu! Tam každý je roven
učím se to nazpaměť
Poetická vsuvka od Zeldy
Krysy a kávovar
Jako básník jenž román zkrátí, do veršů
mrhám časem na ničem
vidím zde krysy s mouchama
nebo jsou to hrdí potkani?
Mlýnský kávovar vytváří meluzínu
neposedný hrošík Olda s dalšíma hrochama
odpolední kázání v Bibli
hlava - bez očí - duší
moc jí to nesluší v kýbli
taktika limuzíny běsní v usni
kávovar a krysy
co je dnešní básník?
Chasník hledající staré mistry
vezme větu, slova zamíchá
dochutí depresí a jistou averzí
ni slovo nazmar!
Ve slávistické kavárně
točí bogie wogie
všem kritikům zdar
krysy a kávovar
dokonalá báseň magorů
ale ano, dám si margotku
sladkou dobrůtku zrady
básník se své rady
dovolá. Libidální vlhkost
vlastního trestu, viny a animy
krysy a kávovar
nepotřebují dvojité S
neb rukáv plný kárových es
krysí král si (ti) zvoní na umíráček
v dáli zazní: na zubní kartáček
děkuji lásko za pomoc
kroutící se masa
prázdných rovných řádků
krysy a kávovar
původně čistých
skutečně pěkné téma
sex, smrt, incest
pro báseň básni
co tě nemá? Vydáš, vyděláš
...
Na kafe a cigára
na krysy a kávovar
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Apatie
Jsem apatický archanděl pondělního šílenství
jsem nacucaná školní houba pěkně hnusná
možná i hniju, možná i zevnitř
nekončící pocit vrcholného patosu
nikdy nekončící pocit
jakožto i podzim je nekonečný
v našich srdcích
v našich myslích
v našich střevech
a syn Ďábla nám je potají
rve, takhle se spojuje
nespojitelné
očistec a peklo sychravé potají
a Presley žije vole
a nikdy nemá syn Ďábla
takovou sílu jako v pondělí
a nikde nemá takovou moc
jako v matičce Praze magické
nám nepoetickým tulákům (věčně spícím)
je to naprosto u prdele
nám je to jedno...
Všechno jedno...
Do jednoho...