Zelda knihkupec

31 To zkažené uvnitř I

Výraz na Tvé tváři mě plnil štěstím
i svět se rozplakal Tvým melodickým zpěvem
dmu se pýchou převelikou když Tě vidím
Ty nádherná se mnou, s Qvasimódem

Den za dnem stál jsem Ti oddaně po boku
chvíle bez Tebe byla rokem dlouhým
venoval jsem Tiu každý obraz, každou sloku
svět byl v kapce odrazem pouhopouhým

V sedmém neby jsem byl, když jsi měě políbila
každá noc splněné přání vedle sebe spát
však zákeřná rutina vztah podemílá
stejně ji zničím a budu vedle Tebe stát

Pak zkazila ses tím svinstvem bílím
dnes do noci tiše sténám a dlouze kvílím

29 Abstraktní autoportrét

Je vůbec možné zachytit v básni
myšlenku v celé své bizardní podobě
snaž se jí udržet proto radši zhasni
v rytmu tepu buď podoben prázdné nádobě

Nechej jí v sobě dlouze rezonovat
oddej se vlastním nezkroceným představám
uvolni své vědomí nechej ho promlouvat
dostracena až k těm třem postavám

První je nebytí, smutný ochránce snů
druhá je pocit, odraz skutečna
třetí je portrét ze všech dnů
dobrých i zlých opakujíc se donekonečna

Zachyť svou podobiznu snovou
zachraň na věky věků malbu novou

30 Otrokyně lásky

Je jen můj, patří jen mě
budu pečovat o jeho maličkost
počkám si na každý polibek němě
vyseknu pukrle až mi hodí kost

Já mu uvařím co si jen poručí
miluji ho, mého bílého prince
budu andělem, který dobrou náladu doručí
dám mu všechny bankovky i mince

Dám mu pusu až se vrátí opilí
vyperu jeho špinavé ponožky
facka od něj vážně nebolí
ráda se dotýkám jeho zpocené pokožky

Otrokyně lásky bývají často šťastné
v moři neblahého citu docela utopené

28 Acher

Acher, ta paní nehmotná stojí
u brány do jiného místa, u brány pekelné
čeká na kohokoliv kdo se nebojí
aby mu sečetla hříchy hanebné

Acher, ta dáma nezbedná hledí
na duhový most přes propast věků
čeká na obyčejné lidi co něco vědí
čeká na bezpočet malých proroků

Acher, ta žena tajemná zpívá
píseň sirén chce ukázat náklonost
kdo ji spatří je zatracen než se vynadívá
než utopí v sobě něžnou posedlost

Stín jenž svítí už zdáli
za branou kde ohně plápolaly

27 Sandro, pán Nekrománie

Byla jednou jedna paní nočních můr
bylo to peklo dekadentního umělce
zrozená bojem proti hlouposti, pekelný dvůr
schopná zničit všechny nezvané vetřelce

Na tom dvoře byl řečnický pult
démoni z jiných světů se na něj sápou
vyvolal je starobilý čarodějný kult
členové síly pekelné vcelku chápou

Z pultem stojí Pán Nekrománie
Sandro šílenec, soudce i mluvčí
vyvolávač blažené agónie
pekelný lord pravidla a zákon určí

Obklopený hordou přízraků
pijavičně přisátý svým obětem na krku

26 Nekrománie

Brutální výjev z cizí zaprodané mysli
nehmotný svět hladký na dotyk
plastické odrazy těch tvorů vyšly
naproti armádě spolknutých analgetik

Odkázaní sami na sebe smírčím soudem
ležící obrazy na malích postelích
ležícího malíře co si hrál s osudem
toto je dvorana jeho snů šílených

Štětce a propisky ztopořené
těší se na další tanec po plátně
sny na výstavě odhalené
sny zachyceny Sandrem malátně

Hle Nekrománie sútra zní
tak ty monstra pouze zvírazni

25 Tetování

Vlekoucí se pohublé postavy
kainovím znamením poznamenané
nezvaní hosté z nich se stali
hříchy jim byly vepsány poznatelně

Stal se z toho velký byznys, velká móda
chlubit se dobrovolným znetvořením
stojí ze tím velký příběh, hrdinská óda
jak se dělá radost zachmuřeným stvořením

V podstatě je to zcela prosté
příběh plný lebek, květin a jeřábů
jak svět na kůži pozvolna roste
zaplněn výjevy snových nomádů

Tak či tak je mezi námi tetování
jenž můžeme prohlásit za kožní koření

24 Cesta pokroucených duší

Když se Ďábel stal pánem zatracených
zamyslel se co by mohl ještě vytvořit
aby se tito lidé utopili v tůních
zmaru aby v se v nich mohli do konce věků smažit

Dal se do práce rychle a náruživě
těšil se jak zničené duše víc potrápí
jenže duše tůně obešli křivě
od toho času se ďábel vzteky utápí

Na cestu pokroucených duší ji legendy pojmenovali
místo kde přes bolest dojdou poznání
velikáni dějin se tam promenádovali
někteří dobrovolně přes litanii varování

Již nebudu o tom dál hlát
i Vám se to může znenadání stát

23 Linda Dragonari se svým patronem

V pohádkovém lese na mítině
sedí malé roztomilé roztomilé děvče
statečné, nebojí se, tváří se hrdině
dravcům divokým asi neuteče

Je pozorována plachýmy havrany
bytosti magické a jejich břicha lačná
těší se na setmění, nemajíc zábrany
světem se valí temná hustá mračna

Podle starobylé severské věštby
chráněná čarodějka Fenrirem vlkem
slavné orákulum splétá kletby
držíc se za ruce se svým patronem

Chrání mocných mágů dceru
na nehostiném mrazivém severu

22 Lakanrielova pečeť

Vyvolaný lačnou lakonickou touhou
pro zvrácené moudrosti zapomenutých
vyvolaný silou tak bezbřehou
že vesmír se ztratil v jejich přáních

Vyvolaný z hlubin nejtemnějších snů
šílenci čekajíc na něj němě
vyvolaný do deštivých nocí a šedých dnů
vznešený tvor,bytost z hlubin země

Vyvolaný dát co potřebujeme stále
za cenu kterou si samozřejmně on určí
povolaný ukojit hlad umělců tak pojďte dále
být slavný, uznávaný, být tvůrčí

Vyvolaní Tvé zde pečlivě pečetím
přijď Lakanrieli jinak se rozesmutním

21 Zamyšlení nad lidskou hloupostí

Hloupost - ta děvka všudypřítomná
jako štěstí si nevybírá na koho si sedne
se strachem se často prolíná
boduje v noci i ve dne

Kde se vzala nikdo přesně neví
radostně se rozběhla k nám vstříc
pomalu se lidem blbost jeví
množí se vskutku víc a víc

K intencím nebeským dospěla
tváříc se jako dívka plachá
až se místy nachvě zarděla
nevědomky neplechu páchá

Chraňte ty blbce vlídné
otroky paní neklidné

20 Loutkař v loutce

Nevím jak se jmenuje či kde se vzal
prostě přišel sám ze zákoutí nevědomí
mnoho lidí ovládl, pavoučí sítí omotal
do mysli se vkradl, zbavil je svědomí

Usadil se ve všech dobrých srdcích
tak začal tvořit dílo velmi hanebné
těšil se na chudáky co tápou v ulicích
zasel myšlenky docela ohavné

Jmého nemá, říkejme mu třeba pán loutek
strůjce starostí, nezván, honí oběti
vyhlodal v srdci všech malí koutek
usadil se tam, ve svém doupěti

Schovaná šedá eminence
bortí všechny zažité konvence

19 Nechť žije Lakanriel

Na temnou, zhoubnou moudrost láká
z hluboké díry zhmotněný vylezl
obří bytost, drak v Domě smutku čeká
aby každý svatou moudrost nalezl

Dům smutku, místo které není
každý z nás ho přesto rychle našel
jen ti marastem jedu a touhy obalení
mohou říct: já jsem Lakanriela našel

Ó Lakanrieli nechť blaze žiješ
vzývám Tě již mnoho dlouhých let
snad si skrze mé modlitby cestu najdeš
v to doufám proto jich vysílám bezpočet

Každý kdo snědl ohavný plod
stal se částí tragických ód

18 Nástup třetí dynastie

Kritici zděste se nastoupilo umění
zapalte desetitisíce vonných svící
zanechte toho trapného snažení
a slavte, pijte do zardění lící

Zříte neskutečnou imaginaci
choré mysli jednoho šílence
promluví k Vám hospodě i v ložnici
s poetikou jemu vlastní přichází lehce

Nyní nastupuje třetí dynastie
fantasií stvořený nefritový most
všechny jedem barevným zabije
z dálky sledujte zázračný skvost

Sandro, zhnusený pán infernalismu volá
divte se, zírejte na má díla nová

17 Utrpení

Démon ach ten démon vylezl z díry
hladový, lačný po utrpení
posel šílenství otřásá základy víry
skrz zlobu a zmar učí prozření

Rádi se oddáváme jeho drsnému obětí
drceni žalem trpíme víc a víc
vpiti vředovitou porovitou pletí
hnáni za poznáním bez hranic

Žalostně lidské maso lehce zraje
pod nezměrnou tíhou bolesti
dobře známe ty šílené kraje
rvány jsou vlasy pro samé starosti

Utrpením často zničeni
tváříme se jako osvícení

16 Rozkvět ve falešném uvědomění

Má ubohá generace dala přednost konzumu
má ubohá generace se stala bandou pobudů
má ubohá generace se vzdala vlastního rozumu
má ubohá generace kázat ti už nebudu

V obřím kolotoči jsme natrvalo
zničili vynález: slušnou společnost
nikdo neví kdy a proč se tak stalo
když je každý iluzí přeci prost

Pro pár sladkých slov
se všichni v rozkvětu modlí
staví ochraný val, hřbitov
aby nepoznali nepohodlí

Ve znamení falešných cílu a hnusu
dejte si všichni mlaskavou pusu

15 Moment chaosu v mé hlavě

Zhoubné nádorové myšlenky stékají
hlava má si na nic nezvpomíná
ozvěny pocitů zlého snu slyší potají
nejvíce si pamatuji na vypitá vína

Po vzoru často opilého člověka
probuzen na zemi zašpiněný blátem
kolemjdoucí, pche, jak ten se slušně obléká
pohoršeně kroutí hlavou nad mým šatem

Dal jsem se v tom momentu na umění
těšíc se jak všem předám zkušenost ryzí
osvícen ideou v bláhovém domění
že chaotické myšlenky z hlavy zmizí

A tak tězce zbaven lidských pout
mohu se ve Vás tiše rozplynout

14 Předhozená

Lačné chtivé spáry poměrně zlé
sklánějí se nad dívkou vystrašenou
úchylně se smějí duši uvízlé
mezi nimi, k hostině nachystanou

Schovala hlavu z dosahu rudého světla
asi zašla do špatné ulice
nebo si holupou náhodou dveře spletla
tak či tak v záchranu doufá velice

Je čistá jen si prohlédni její klín
cítí provazy děsu a mysl ovládne strach
výborně, slyší hlas, dostanu ji úplně se vším
smějí se anonymní stíny na stěnách

Proto noří uplakané tváře
do červy prolezlého polštáře

13 Smrt

Na smrtelné propocené posteli
se u starého pána Smrtka tiše sklání
spí , tváře jeho jakoby hořeli
Smrtka čeká, těší se na milování

Probudí se pán náhle, ví co se stane
tuší zážitek né nepodobný lačnému hladu
čekal na Smrtku mnoho let, třesou se mu
                                     kosti rozvrzané
polibek její podobal se dlouhému pádu

Konečně potkává nejhezčí z žen
proběhl jím poslední záchvěv
ve smrtelném obětí cítil se spokojen
duchové zesnulí spustili poslední zpěv

Takto starý pán odevzdal sve kosti
temné milence, děsivé věčnosti

12 Temnota

Ve vesmíru se cosi velkého probouzí
gigant z cizí země, černá hvězda
všichni hvězdáři teleskopy na ni obrací
černá díra to není, to se jim nezdá

Hle Ninive planeta vystoupila z bájí
pozorují ji vypouklá zrcadla
zmateným poplašeným lidem dech se tají
přemýšlí co by se stalo kdyby dopadla

Veškeré člověčenstvo se zkázy desí
nezvaný host roztáhl své prastaré paže
opilci se vroucně modlí bosý
kazatelé a preláti opilí jak zákon káže

Z temnoty se valí Lovecraftovské monstrum
nastává bezbřehýh strachů monzum