vnimatkrasu

Pokud se dá o roce 2020 říct něco pěkného, tak jednoznačně to, že přál televizní tvorbě.

Zatímco loni touto dobou byl u nás Netflix spíš termínem pro fajnšmekry, dneska si na něm lidi pouští Čertoviny Zdeňka Trošky, jako kdyby se venku nechumelilo.

Koronavirus se pozitivně podepsal i na mé divácké morálce. Ty nejlepší seriály 2020 totiž vybírám z celkem šestatřiceti zhlédnutých televizních minisérií a seriálových řad.

Standardně pak o šťastných osmi píšu bez spoilerů, zkrátka tak, abych nikomu nezkazil potenciální zážitek.

Vyberete si mezi nimi?

8. Všechny velké a malé bytosti: 1. řada
V kostce: James Harriot je veterinář po škole, co v anglické rezervaci Yorkshire Dales začne pomocničit excentrickému doktoru Siegfriedovi. Společně rodí krávy, střílí koně, a pokukují přitom vilně po kočkách. Tedy, těch dvounohých.

V Anglii byl James Harriot ohromná celebrita. Veterinář, spisovatel, televizní hvězda, která zpracovala své začátky v oboru do spousty knih pro děti i dospělé. Na jejich motivy vznikl na ostrovech i úspěšný seriál v sedmdesátkách a ve filmu si ho jednou dokonce střihnul i Anthony Hopkins. Channel 4 teď se značkou ‘Všechny velké a malé bytosti’ vrací Harriota do hry. A neskutečně jim to klape.

Nové ‘Bytosti’ nejsou binge-watch, o němž si budete s kamarády povídat u piva. Jsou seriálem k čaji a sušenkám, který si pustíte napříč generacemi. Příroda je krásná, herci sympatičtí, akcent britský a největší napětí nastává v okamžiku, kdy si James není jistý, jestli dokáže krávě spravit bachor.

V dobách, kdy jsou i večerní televizní zprávy tematicky spíš apokalyptický thriller, je takováto milá procedurální jistota zlato.

Zkrátka feel-good. A to rovnou v koňské dávce.

7. Chalífát: minisérie
V kostce: Pervin žije v Racce, má za manžela teroristu a ráda by pryč. Fatima je švédská policajtka, která jí telefonicky přislíbí útěk, i když je to naprostá mission impossible.

Že to Švédové Chalífátem zandali, jsem psal už ve svých prvních dojmech v dubnu. Ze všech projektů, které jsem letos poskládal do nejlepší osmičky, je navíc právě Chalífát ten nejintezivnější nehtohryz, u něhož se i pauzy na čůrání budou zdát až nepatřičně dlouhé.

Má vlastně všechno.

Silné téma, o kterém se mluví. Sympatickou stopáž osmi epizod. Fajn trio hereček, co to zvládnou uhrát očima. A především silnou orientaci na děj se zvraty, které přitom scénárista nezvrací účelově bůhvíodkud.

Na ČSFD to od dubna vytáhnul Chalífát na dvanácté místo mezi seriály. Slabých tři a půl tisíce hvězdiček mi ale dává signál, že navzdory kvalitám se z něj nestala žádná velká masovka.

Tak to konečně dožeňte, herdek filek!

6. Bosch: 6. řada
V kostce: Kdosi donutí lékaře, aby z nemocnice ukradl radioaktivní materiál, který s trochou umu může přispět k pořádnému teroristickému útoku. Harry Bosch je ale pochopitelně všemu na stopě.

Bosch je trochu neprávem míjená policejní jistota, kterou jsem tu chválil už pět let zpátky. Během páté a šesté řady tvůrci ukotvili styl, a uznávám, že mi to takhle neskutečně vyhovuje.

Nejde totiž jen o drsného Harryho (čím dál lepší Titus Welliver) a dva tři prolínající se kriminální případy. Bosch umí perfektně zapojit vztahy na pracovišti, vykreslit titěrnou práci v kanclu, a dokonce boduje i tam, kde se i ty nejlepší seriály často spálí: ve vztahu hlavního hrdiny se svou dcerou.

Šestá řada má k tomu třeba i fantastickou závěrečnou epizodu. A ta skoro až poklidná atmosféra detektivky, kde policajti spíš rázně chodí, než aby se honili v autech, mi bude chybět. Na jaře 2021 totiž na Amazonu vyjde poslední sedmá sezóna.

Nejvyšší čas dohnat těch uplynulých šest.

5. Koruna: 4. řada
V kostce: Princ Charles si nabrnkne mladou blondýnu, britský parlament železnou bábu a Alžběta je jako vždycky někde mezi tím.

To, že Peter Morgan umí vést herce, perfektně zapojovat Phippsův hudební doprovod (boží Voices!) a dávkovat dialogy tak, aby jednoho nepřesytily, to už jsem všechno věděl z předchozích řad. Ve čtvrté sérii Koruny ale smáznul epizodičnost a přinesl kompaktní story, která najednou funguje jako celek.

A bodejť by ne. Na rozdíl od matné třetí řady má k dispozici skvělé vedlejší charaktery (Thatcherová, Camilla, Diana), s nimiž se mazlí jako dítě s plyšovým medvědem.

Nalevo i napravo se můžete dočíst, jak se čtvrtá řada Koruny liší od skutečnosti. Jak byl Charles menší svině a Diana zase větší. Jak Tchatcherová v reálu nemluvila tak moc jako ghúl, a tak podobně.

Popravdě je mi to úplně fuk.

Tahle kombinace královské reality a televizní fikce ale musí bavit i ty, kterým se u životopisů starých lidí obvykle kroutí palce. A já jsem moc rád, že můžu Korunu po roční pauze zase zařadit do žebříčku.

4. Ted Lasso: 1. řada
V kostce: Ted Lasso je trenér podřadného klubu amerického fotbalu, který bez znalosti pravidel přijíždí do Anglie řídit tým v Premier League. Nová majitelka klubu se totiž chce po rozvodu pomstít svému muži, pro kterého je klub součástí srdíčka.

Už hrozně dlouho jsem neviděl nic tak zábavného jako je Ted Lasso. A zpětně musím uznat, že jsem to ani za mák nečekal. Jason Sudeikis mi totiž zpravidla přišel jako zástupce té horší ligy amerických komiků.

Ted Lasso ale nestojí na očekávaném konfliktu: neznalý americký moula versus anglická fotbalová mentalita. Nebo jak se to vezme. Ted je sice optimistický altruista, který nagelovaným kopačkám rozdává knížky a kupuje jim dorty k narozkám, jako postavě mu ale lze fandit, což výrazně ovlivňuje tón pořadu.

Výsledkem je nesmírně funkční kombinace americké komedie s anglickým humorem, hudbou od Mumford & Sons a prima fotbalovou atmosférou.

Deset půlhodinek na Apple TV+ spolknete za jeden večer. Věřte mi.

3. Ozark: 3. řada
V kostce: Marty a Wendy Byrdovi rozjeli u jezera Ozark kasíno. Vše nasvědčuje, že by vztahy s kartelem mohly být dlouhodobě na no-problemo úrovni. Wendyin brácha Ben a čmuchající FBI na to ale mají diametrálně odlišné pohledy.

Docela chápu, jestli jste nad Ozarkem po druhé řadě zlomili hůl. Táhla se jako smrad a jevila se jako kdyby vetchý příběh na dvě tři epizody potřebovala vetknout do deseti.

Trpělivým divákům budiž proto třetí řada sladkou odměnou. Proměny obou hlavních charakterů, gangsterské scény, v posledních epizodách až hmatatelné napětí – tyhle esence jsem takhle pěkně poskládané viděl naposledy v tom nejlepším z Breaking Bad.

Masivně tady tomu pomáhá Tom Pelphrey jako Wendiin brácha (pamatujete jeho pokérovaného poldu z Banshee?) a ještě víc Jason Bateman, co svítí jako hlavní hrdina Marty a září jako režisér všech deseti epizod. Na někoho, koho jsem si léta nanejvýš pletl s výše zmíněným Jasonem Sudeikisem, setsakra skvělá práce.

Jen jedno ‘bohužel’ to má.

Bez znalosti první a druhé řady se asi nebudete úplně chytat.

2. The Marvelous Mrs. Maisel: 3. řada
V kostce: Paní Maiselová je skororozvedená matka dvou dětí, která v šedesátých letech rozjede kariéru stand-up komičky. A čelí všemu možnému. Konzervativním rodičům, chlapské konkurenci, žárlivému exmanželi a tak.

Jestli jsem o něčem výše napsal, že u nás daný seriál pluje pod radarem diváckého zájmu, měl bych to v případě paní Maisel minimálně podtrhnout a vytučnit.

Kulometný humor manželů Palladinových znáte z Gilmorových děvčat. A pokud se rozhodujete, jestli The Marvelous Mrs. Maisel zkusit, berte váš vztah k Rory a Lorelai jako počáteční vkusový rozřazovák.

Mrs. Maisel je ale oproti Gilmorkám výpravnější, dějovější, s promakanějšími vedlejšími postavami (skvělý Tony Shalhoub!), skvělými stand-up výstupy a ve třetí sérii i s výraznou režijní gradací. Epizody ‘Panty Pose’ a ‘A Jewish Girl Walks Into the Apollo’ jsou asi nejlepší dvě hodinky celého roku 2020.

Trailer výjimečně ukazuje všechno, v čem je tenhle seriál silný. Pokud vás namotá (společně s tou hromadou Glóbů a Emmy), našli jste grál.

1. Dámský gambit: minisérie
V kostce: Beth vyrostla v dětském domově, kde si krátila volnou chvíli šachovými partiemi s topičem. Pak s učitelem ze školy. Pak s amatéry na turnaji. A pak s úplně všemi šachisty na světě.

Scott Frank je profesionální vypalovač rybníků. Už podruhé totiž rozstřelil žebříčky nejlepších projektů roku minisérií, o které předem věděli snad jen ti nejzarytější fanoušci tvůrce.

V roce 2017 to byl fantastický Godless, kde se Michelle Dockery z Downtonu naučila ladně střílet z westernové kulovnice. V roce 2020 mu k tomu navíc postačily pouze bitvy šachovnicové.

V Gambitu je všechno správně. Plyne tak samozřejmě a zábavně, že by si mohl dát páku s Forrestem Gumpem. Nemá slabšího místa. Pro celosvětovou popularitu šachů udělal skoro stejné maximum jako Dominik Hašek pro český hokej v Naganu.

Učebnicově předvádí, že k vyvolání napětí nepotřebujete stát tváří v tvář smrti nebo rozumět pravidlům sportu. A dokazuje, že ty nejlepší životopisné příběhy klidně můžou být i naprostá fikce.

Ano, i letos.

Tak jako loni a předloni si i letos nenechávám pro sebe pětici tipů na televizní seriálovou tvorbu, která mě za ten rok nejvíc chytila za srdíčko. Pořád totiž čumím na bednu. A pořád se snažím udržovat místy až encyklopedický přehled o seriálech, stejně jako když jsem o nich aktivně psával na TVZone.

Letos jsem stihnul do konce dojet dvacet. Po pár epizodách jsem jich vzdal ikskrát tolik.

Tak teda svižně a produktivně.

Budete mít co dělat, abyste tuhle pětici sfoukli jako svíci.  

5. Harrow – 1. řada
Dejte si, pokud se vám líbí: Castle, Dexter

Dan Harrow je soudní patolog, co nejde pro hlášku daleko, a co může dělat oči na tamější policajtku, poněvadž má kukuč Iona Gruffudda. A tak společně s ní řeší epku od epky vraždy, sem tam krotí neukázněnou dceru a občas si svlékne tričko.

Touhle pohodovou procedurálkou se ale ještě táhne story, které poodhaluje Harrowa i jako vraha. Představte si zhruba, jak by to asi vypadalo, kdyby Castle nebyl jen srandovní sidekick Beckettové, ale kdyby ho autoři nařezali Dexterem.

Harrow je prostičký feel good. Bez nároků, s dobrou gradací, s náběhem na slušnou guilty pleasure. A poněvadž zbytek tipů jsou povahově spíš deprese, má v žebříčku své místo.

I proto, že ho u nás snad vůbec nikdo neviděl.

4. Zone Blanche – 1. řada
Dejte si, pokud se vám líbil: Les Revenants, Twin Peaks

Ok, ok.

Já vím, že ve Francii běžela první řada Zone Blanche už v roce 2017. Služba Amazon Prime ji ale pod globálním názvem Black Spot pustila do světa až letos. A tak mi sem tak nějak pasuje.

O Zone Blanche jsem se tady na blogu rozepisoval v samostatném článku docela nedávno. Snad jen doplním, že ani půl roku po zhlédnutí ze mě Lauréne úplně nevyprchala. Stejně jako ta atmosféra, sexy fránina a obecně ten punc westernu, který letos tak zoufale chyběl druhé řadě Westworldu.

3. You – 1. řada
Dejte si, pokud se vám líbí: Dexter, Sex ve městě

Dávno předávno jsem tu doporučoval knihu Ty od Caroline Kepnes. Pamatuju se, jak mě nadchla. Příběh knihovníka Joea Goldberga, který se upne na jednu konkrétní bloncku, začne jí stalkovat a skrze sociální sítě se o ní dozví úplně všechno.

Tenhle “pan Ripley doby Facebookové” se letos objevil v televizní sérii od Lifetime. S tváří Penna Badgleyho ze Superdrbny a s asi nejlepším vnitřním monologem od doby Dextera Morgana.

You je slušná návykovka. Autorům se podařilo Joea ještě trochu polidštit a udělat z něj o píď atraktivnější charakter než v knize. Hlavně jim ale klapla ona kombinace vztahovky a těžkého social media stalkingu, včetně tweetování a prohlížení Tinderu.

You není žádný velký umění. Je to ale ryzí a dobře šlapající zábava. Jen se mrkněte na trailer. A pak na celou sérii.

2. Manželské etudy po 35 letech
Bylo by nefér tu zmiňovat ten i onen letošní televizní projekt a nezařadit přitom do žebříčku krále letošního bingwatchingu.

Česká televize totiž zkraje roku nasadila šest večerů, ve kterých pustila cykly Manželských etud pěkně po sobě. Ty staré ze svatby, ty moderní po dvaceti letech a nakonec ty z roku 2018.

A i když tu chci vyzdvihnout samozřejmě onu aktuální třetí řadu, nemá smysl na ni koukat bez znalosti těch předchozích. Kontinuita je tu všechno.

Jinak totiž minete, jak se život nemazlil s Marcelou, jak se z Vladimíra stal nesnesitelnej narcis nebo jak Václavovi pořád nikdo nechodí do krámu. A jak jim všem vyrostly děti a co se z nich vlastně stalo.

Jo, život. To je nejlepší scénárista.

1. The Haunting of Hill House – 1. řada
Dejte si, pokud se vám líbí: horory vážnějšího ražení

Kingovský styl hororu je v poslední době zatraceně trendy. Zrcadlení hrůz z dětství v dospělosti, vztahy, psychické újmy. Licencovanému Castle Rocku se to nepodařilo, inspirovanému Hill Housu ale sakra jo.

Největší devizou tohoto hororu totiž je, že není jen sledem náhodně poskládaných bafanců. Duchařina tu více méně doplňuje beze srandy výtečný scénář, zabývající se jednou tak trochu dysfunkční rodinou.

Hodně v ruce to má režisér Mike Flanagan. Rutinnější epizody totiž dokáže nařezat třeba konverzačkou na pohřbu natočenou na jeden zátah nebo psychologickou hodinkou, co působí pomalu jako časosběr.

Hill House je prostě jeden z těch seriálů.

Jeho epizody převyšují valnou většinu toho, co se za ten rok objeví v kině.

Nechodim na popcornovky a komiksy mě odjakživa dost míjely. V čem ale mám absolutní přehled jsou horory. Od těch vysokorozpočtovejch z kina až po absolutní céčka. Stíhám tak dva týdně. A proto jsem to hecnul, probral se vzpomínkama, a vyfiltroval je. A představuju vám ty nejlepší horory, který jsem v posledních pěti letech viděl.

1) BABADOOK
Hned na úvod jeden divnej případ. Šedesátiletá režisérka Jennifer Kent totiž trávila většinu života hraním v nekonečnejch seriálech nebo ve filmech jako je Prasátko Babe 2 a podobně.  A pak, v roce 2014, natočila „jen tak“ vizuálně a psychologicky nejsilnější horor posledních let.

Babadook je příběh o matce, dítěti a bubákovi. Nic, co by vás od pohledu tankovalo. Je to ale horor s perfektním scénářem. Nikdo tu neotáčí knoflík se zvukem jen proto, abyste se lekli. Spíš se díky jedný knížce a senzační práci s hudbou poserete strachy jen tak do foroty. 

U Babadooku si nebudete zakrejvat oči. Spíš vám bude tak nějak fyzicky nepříjemně. A to se v tý záplavě hororů, co svůj děs staví na jednom bafanci za druhým, sakra počítá.

2) THE AUTOPSY OF JANE DOE
Provádět pitvy je asi pro běžnýho člověka šílenej flek. Zdejšímu koronerovi se svým synem-pomocníkem už to ani nepřijde. Když mu ale na stůl položí jednu konkrétní ženskou, přestane bejt v pitevně, ehm, legrace.

The Autopsy of Jane Doe je neuvěřitelně dobře zrežírovanej kus. Ať už jde ze začátku o poměrně rutinní pitvu, a černej humor, kterým obě dvě živé postavy zlehčují situaci, nebo o to, co se stane pak.

Kdybych se musel ve filmu pitvat trochu víc (hehe), asi bych našel pár nezašitejch děr v jeho scénáři. Je mi to ale luft. Tohle je osmdesát šest minut vašich očí přilepenejch k obrazovce. Práce s napětím, kamera i chemie mezi tátou a synem si vás získá. Tak se nechte podat.

3) THE INNKEEPERS

Tenhle film se mi sem skoro nevešel, protože se na pár fesťácích ukázal už před šesti lety. Je ale tak dobrej, že přivřu oči a budu brát v potaz jeho ofiko premiéru v kinech v roce 2012. The Innkeepers je duchařina ze starýho hotelu. Přesně tak nepříjemná, jako ty nejhorší představy o ehm… duchovi ve starým hotelu. Jukejte.

Ti West je skvělej hororovej režisér s perfektním retro rukopisem. Už jeho House of the Devil bylo chutný maso, novější The Sanctuary je slabší, ale taky umí zabrat tam, kde má.

The Innkeepers je jeden z těch pomalejších hororů. Insidious je proti tomu Rychle a zběsile. Tohle je spíš něco jako Interview od Coppoly.

Hrozně to táhne kupředu Sara Paxton v hlavní roli, asi nejlepší hororová herečka současnosti. Dejte si s ní Static. Nebo Poslední dům nalevo. Oba filmy táhne nahoru jak málokdo.
Jo a tenhle táhne taky.

4) BACKCOUNTRY
Jestli vás coby měšťáky děsí dovolená strávená ve dvou někde v hlubokým lese, je Backcountry ideální horor už podle svýho námětu. Relativně šťastná dvojice se totiž vydává za hranici přírodního parku, bere s sebou stan a pár zásob. Jakože romantika. Říkali.

Backcountry suprově pracuje v žánrový kolonce člověk versus příroda. Má jednu neuvěřitelnou scénu (která se vyskytuje i na konci traileru, tak se na něj radši nekoukejte), kvůli který už nikdy nepojedete pod stan, ať už byste chtěli kempit kdekoliv.

Ale především má  hrdiny, co se nechovají jako totální paka, což se nedá říct třeba o Otevřeným moři nebo o filmu Frozen, kde trojice hrdinů postupně umrzá uvíznutá na lanovce. Umět podat podobnej typ hororu, to chce talent. A tady ten talent je.

5) THE INVITATION

A na konec můj oblíbenec. Představte si, že vás bejvalá manželka, vo který od rozvodu víte úplný kulo, pozve na večeři ke svýmu novýmu. Vy se zrovna kamarádíte s fajn šik černoškou a tak jí vezmete taky. Dům je pompézní. A kromě vás se kolem stolu pohybujou další, podivný manželský páry, co mluvěj o rozkoši víc než Dan Nekonečný ve svým svistu.

The Invitation je psychologická hra par excellance. A doporučuju se před filmem nedívat na delší trailery, ani si pročítat komentáře na filmových databázích. Tenhle kousek je totiž na hlavu. A přispívají k tomu senzační Logan Marshall-Green (hlavní hrdina seriálu Quarry) a ještě lepší Michael Huisman (Daario ze Hry o trůny). A vy? Vy si fakt nechcete nechat vyzradit konec.

A CO DÁL?
V přípravě na tenhle článek jsem do širšího výběru prosel rovnou patnáct hororů. Za touhle pětkou si stojím nejvíc, páč je nejen bez výjimky kvalitní, ale každej z vybraný pětice je absolutně z jinýho ranku.

Do semifinále se každopádně prokousali:

Oculus
Hidden
Unfriend
Would You Rather
Kristy
Clown
Hush
Musaraňas
Don´t Breathe
Bone Tomahawk.

Tak schválně.
Kolik z týhle patnáctky jste viděli taky a kterej novej horor vám v tomhle žebříčku stoprocentně chybí?