abdach

Dnes jsem se podíval na film Slovo dělá ženu v hlavní roli s Oldřichem Novým. Ten film není vůbec špatný. Ano, je, jak se říká, poplatný době, ale jinak se na něj dá dívat. A Oldřich Nový ukázal, že i v monterkách lze chodit s elegancí. 

Film Jánošík z roku 2009 mne vyloženě zklamal. O to víc, že jsem na něj chtěl jít do kina a věřil jsem tomu, že to bude film důstojný postavě, o které vypráví. Nakonec jsem se rozhodl pro jednu hvězdičku. Snad pro tu krajinu a pěkné záběry. Jinak jsem celý film nechápal, jak se tak zajímavé téma dalo takto pokazit. Nevím, kde se stala chyba, každopádně vím, že peníze na tento film se daly utatit lépe. Stejně tak je škoda času, který je potřeba na jeho shlédnutí. Dost mě to mrzí, ale tento film se nepovedl.

Poměrně překvapením pro mne bylo, když jsem zjistil, že Krajská knihovna v Liberci kromě knížek a CD začala půjčovat a nakupovat i DVD a to zcela zdarma v rámci čtenářského účtu. I přes prozatím skromnou nabídku není výběr titulů vůbec špatný. Soudím tak alespoň podle toho, že mnohé v nabídce sám vlastním ve své domácí knihovně. Přesto jsem si mnohé filmy rád vybral, takže  tuto službu velice kvituji. 

Pro začátek jsem si vybral dva filmy, první film se jmenuje Agora a je od režiséra Alejandro Amenábara. Na tento film jsem měl v plánu zajít do kina, ale jako mnoho filmů, i tento mi v kinech utekl. A možná jsem rád. Ne snad proto že by nestál za to. Jsem rád, že byl natočen, a jsem rád, že jsem ho viděl. Ale přesto bylo pro mne jeho téma do značné míry těžko stravitelné, především v jeho pohledu na začátky křesťanství, i když vím, že se film do značné míry držel faktů. Na druhou stranu si musíme přiznat, že film velice dobře manipuluje svým divákem. A film Agora toho do značné míry využívá. Proto by se divák měl nejprve seznámit s fakty i vedlejšími, aby si dokázal vytvořit dostatečně objektivní názor ne na film, ale na křesťanství v jeho počátku. 

Druhým filmem, který jsem si půjčil v KVK Liberec, je film Pasťák, výborný film, který vznikl v roce 1968, ale do distribuce se dostal až v roce 1990. Režisér Hynek Bočan tímto filmem vytvořil filmovou sondu do tehdejší společnosti, ale myslím, že mnohé z problémů, zvláště výchovného charakteru, jsou aktuální dodnes.

Ačkoliv mám práce jak na kostele a i v následujícím období nevidím optimisticky, že by to skončilo, řekl jsem si, že bych na kulturu něměl zapomínat. A tak jsem si dnes pustil film Valčík s Bašírem. Na tento film jsem se chystal již dlouho, stál ve frontě filmů, na které bych se rád podíval, kdyby bylo jenom trochu víc času. Přednostně jsem se na něj podíval především proto, že se o něm dost mluví ve srovnání s novým českým filmem Alois Nobel, na který celkem nedočkavě čekám.

No, po tom, co jsem viděl Valčík, nemůže být řeč, že by se tomu český snímek dokázal vyrovnat, tak se můžeme jen těšit, na kolik své zvěsti o kvalitním a originálním snímku film dostojí.

Samotný Valčík byl jeden z nejsilnějších filmů, které jsem viděl. Animovaná podoba tomu nic neodebrala, naopak. Nemám rád filmy, které jsou napůl dokumentární a napůl hrané, nemám rád, když se to míchá, ale díky stylu a formě vyprávění mi to v tomto snímku vůbec nevadilo.

Samotný příběh je hodně silný. Ony i dějiny Izraele jsou dosti pestré. Příjmeme-li tezi o vyvoleném národě, který se již od biblických dob potýkal s překážkami, příjde nám na mysl otázka, proč? Není na to asi lehká odpověď, každopádně je to historie, která je stále živá, a neměli bychom pří sledování zpráv zapomínat, že za tím vším jsou lidé, ať v politice nebo v bitevním poli za zbraní. Kdy tohle skončí? 

Po krátké filmové pauze, která byla způsobena zkouškovým obdobím, jsem si dnes pustil velice zajímavou polskou komedii Sexmise. Je to jakási polská obdoba románu 1984. Svět, ve kterém nejsou muži a všichni žijí v podzemí. Dva hlavní hrdinové jsou po experimentu s hibernací probuzeni po padesáti letech a jsou jedinými samci na planetě. Jednoduchý koncept, který tvůrcům umožnil zobrazit svět podobný totalitnímu režimu. Vzhledem k tomu, že snímek vznikl v roce 1984 v Polsku, je s podivem, co vše do něj tvůrci vložili. Myslím, že je to ideální snímek na filmový klub střední školy, pobaví, ale zároveň vede k zamyšlení a hlubší analýze minulé i současné společnosti. 

Milý deníčku,

asi tak nějak bych tedy začal, když je to tedy přímo rubrika deníček, ale proč ne. Myslím, že jsem již na čsfd dost dlouho, abych si udělal obrázek o tom, jak to tady funguje. Ale protože si nepřidávám do hodnocení filmy, které jsem viděl kdy v minulosti, ale filmy, na které se dívam dnes, pak nemám tolik materiálu k hodnocení, abych se zapojoval do diskuzí nebo ještě lépe komentoval filmy. Ale taky dobře, tato rubrika mi umožní, být ještě více subjektivnější, nežli bych byl v komentářích. I když podle mého hodnotit film může každý člověk, na to nemusí být filmový znalec. A je li recenzent či kritik vzdělán také v jiné oblasti než je film, pak je to dobře. 

V týdnu jsem viděl film Lidice. Film se povedl. Neříkám, že byl zcela podle mého gusta, něco bych třeba i vytknul, ale filmaři odvedli dobrou práci. A stojí za to jít do kina. Proto trochu nechápu, nebo spíše právě proto chápu, záporné reakce. Když si recenzent neprostuduje historické reálie a události, pak může těžko hodnotit historický film, kterým Lidice jsou bezesporu v první řadě. A zamýšlet se nad příběhem, jestli je napsán dobře, nebo špatně, když tento příběh napsal sám život, to filmovým odborníkům moc nepřísluší.

No a dnes jsem ke své filmové stravě přidal film Stav věcí od režiséra Wima Wenderse. Jeho filmy se mi velice líbí. Tento byl pro mne trochu hůře stravitelný, malinko tam chyběl příběh, ale právě o tom film byl, takže jsem rád, že jsem jej viděl, jsem rád, že jej režisér natočil a z hlediska filmového umu a umělecké kvality by si film jistě zasloužil pět hvězdiček. Ale vzhledem k tomu, že jsem se dávno tomu rozhodl, že budu k filmům přistupovat především subjektivně, proto jsem film ohodnotil na 60% procent. Film je z roku 1982 a je jistě zajímavostí, že se v záběrech objeví i počítač Apple.