aluna

Něčím mě kdysi zaujali (což je zvláštní, protože málokterej z nich se mi vyloženě líbí jako chlap, až na Velkýho Jacka samozřejmě, Dolanskýho a občas Biehna :-) )

Ewan McGregor - v několika kouscích se mi hodně líbil, ale při průzkumu jeho filmografie jsem narazila na Woodyho Cassandra's dream, kde hrál s Farrellem, a ten můj zájem jaksi stočil ve svůj prospěch.

Samuel L. Jackson - jeho Julese mám tolik ráda, že se do mý TOP dostal víceméně kvůli němu... a Ordellu Robbiemu, což mi potom přišlo trošku nefér. Ale bezva negřik, jehož Ezekiel 25:17 si vyslechnu vždycky :-).

Michael Biehn - jeho Kylea Reese považuju za mou nejoblíbenější filmovou postavu vůbec. A to nejen kvůli tomu, co v tom filmu je, ale i tomu, co si lze domyslet. Kluk, celej život ve válce, násilí a ruinách se platonicky zamiluje do obrázku - jediný hezký a klidný věci v jeho životě, i když nepravý. Jak se taky zabouchnout tam, když na to není čas a vlastní pud sebezáchovy ti to pro vysokou pravděpodobnost její smrti nedovolí. Pak se sen stane skutečností a on se neohroženě vydá s holým zadkem, bez parťáka a beze zbraně do naší džungle zachránit svou múzu. Nemá proti plecháčovi šanci, neuteče mu, nedomluví, visí na něm budoucnost lidstva a moc dobře to ví. Ale rve se. Myslim, že po oný noci věděl, že tady umře, že je reálná šance, že je Johnův otec, možná i proto se v totální beznaději a pod záštitou "už-mám-toho-dost" vydal do jeho poslední scény, která je pro mě tou s největšíma koulema - nakráčí proti plecháčovi jen s tyčí - mohl si stejně tak vzít gumovou kačenku - a  postaví se mu tváří v tvář. Zkusit to, zachránit aspoň ji, ale třeba to vyjde a bude tady moct zůstat, v týhle době, s ní. V tom shonu není ani čas na to, jak to ten klučina tady vůbec vnímá - funkční zalidněný město, stromy, tráva, ví, že sem nepatří. Jak by se vůbec porval s naší uspěchanou dobou, kdyby byl happy end? Ten totiž nikdy není, dokud není end, kterej je shodou okolností šťastnej. Jak by po celoživotním boji o holej život a kus žvance vnímal pokuty za nezaplacený parkování, "v takovým svetru se to restaurace nechodí, miláčku", práci v továrně na sny od 6 do 6 a nakonec tuny levnýho chlastu a čas na díbání se v otřesných vzpomínkách? A nakonec Sářiny kopačky, až by ho opustila kvůli někomu, kdo je aspoň chvíli střízlivej a není úplně k ničemu? Nebo by si se Sárou proměnili '90 v military dekádu a skončili v pakárně oba?

 

I když jeho Reese coby pekelně zajímavou postavu žeru a tyhle úvahy mě berou, za pozornost stojí ještě jako Hicks, záporák z Propasti a horolezec z K2...a pak týpek z Rodriquezovy Planety Teror, leč pak byl častokráte úplně tragickej..a to by nebylo fair :-)

Casey Affleck - zvláštní typ s brutálním hlasem, co mě odpuzoval a přitahoval zároveň. Někde byl skvělej, jinde zas tak ne.

Val Kilmer - za Jima Morrisona by si zasloužil pomník. V některých dalších rolích byl super a jinde zas ne tak moc, aby mojí pozornost udržel.

Jack Nicholson - Jack musel jen uhnout míň známým, který mám stejně ráda :-)

Willem Dafoe - úžasnej typ, co byl pro nedostatek místa taky vystřídán

Geoffrey Rush - bezva Australan, kterej v Pirátech z Karibiku strčil Johnnyho do kapsy.

Michael Pitt - kluk, co mě svým vzezřením až odpuzoval, ale jeho výběr rolí mi připadal natolik rozmanitej, zajímavej a divnej, že si (aspoň na chvíli) svý vybojoval...navíc mu to docela zpívá...

Karel Roden - chlap světových rozměrů, co při předání ceny řekne jen "děkuji" a zní to upřímněji než dlouhej proslov. Strašně si ho vážím.

Jan Dolanský - Jsem-to-ale-čtverák, kterej se poslední dobou propůjčuje pěknejm především seriálovejm sračkám. Ale jeho Cool hlasovej doprovod můžu.

Al Pacino - žeru ho pořád, mafiánskýho lucifera...

A na nakonec můj rytíř, láska, borec - čubisko Alda, kterej do mojí TOPky nesporně patří už na vrchol, jenže tady zatím mezi herci uveden není, ačkoliv to řemeslo mu vůůbec není cizí...