Tom10000

   Krátce: V předchozím díle se nám dostalo mimořádného pohledu na dávné věky Čtyřzemí. Pod hlínou čeká na naše hrdiny, jak na Eritreu, tak i na Amberle minulost, v níž vládli lidé. Ta jim pomůže dostat se k mapě, díky níž se přiblíží k nalezení útočiště. Tato záhadná místa jim taktéž pomůžou trochu se sblížit.

   Eritreu se však nepodaří zachránit před Lovci Elfů, kteří si ji odnesou jako trofej, zatímco její nešťastní přátelé odlétají na Nohovi, bájném ptákovi, bez ní. Mimo nebezpečí, avšak i přesto v ohrožení trollů rozhodnou se popřemýšlet nad další cestou.

   Amberle se znova chopila svých citů. A k nim patří i touha zachránit tu, kterou by před pár dny ani necítila. Tulačku, s níž jednou málem prožila krátký románek. A ač jí vadí z hlediska její lásky k Wilovi, kterou on sám trochu oplácí, neváhá protáhnout chvíli, kdy se vydají do Útočiště, aby Eritreu zachránila.

   U ní můžeme ale poznat nečekané. Její touhy stát se svobodným člověkem jsou silné už odjakživa. Zahodila by pro ně cokoliv. A když se setkala s životem v lidské osadě a se sympatickým mužem, neváhá opustit Wila i Amberle a své poslání. Obdivuje moudrost svého druhu, kterou vidí v tisíc let starých přístrojích a zbraních. A hlavně se jí líbí ta volnost...

   Jenomže její vášeň pro ni zhasí sám vůdce vesnice. A hlavně trollové. Vrátí se ke svým přátelům a uteče. Co kdyby ale podlehla vábení lidství, tance a hudby spolu s tím černovlasým krasavcem? Marná snaha nad tím přemýšlet. Amberle a Wil by zemřeli, a nikdo by nezastavil démony.

   I kdyby neobětovali je, za cenu Eritriného příslibu, že ve vesnici zůstane, pokud je pustí a nahradí někým jiným, bez ní by asi princezna a půlelf (třeba i s kameny) nepokořili. Pokud ano, máme tu navíc i tu holku, co si přála ji zabít. Asi ze žárlivosti. Pokud by se vše vydařilo, pravděpodobně ne, ale přesto, měla by Eritrea sice krásný, ale velmi krátký život. Jaký by asi byl? To ukáže její tanec, viz. foto (vlastní tvorba)...