yenn

Při druhé návštěvě Kjóta jsem se chystal zavítat do osmi až devíti objektů, hned jeden z prvních mi však plány zhatil. Z vlakového nádraží jsem se nejprve vydal pěšky k Tódži. Již zdálky mi byl počet lidských osob před ním podezřelý a brzy po přiblížení jsem zjistil, že v areálu se pořádá jakýsi trh, očividně velmi populární. Ve vedru a dusnu neměl můj pokus probít se vlnami příslušníků druhu Homo dlouhého trvání a po pár metrech jsem se otočil a vrátil do výchozího bodu.

 

Metrem jsem se přesunul na druhou stranu centra, kde se na mě po opuštění příjemného klimatu usmívala botanická zahrada. V ní a ve skleníku, jenž je její součástí, lze spatřit mnoho krásné flóry: sakury, švestky, cedry, kafrovníky, bambusy, původní japonské rostliny, bonsaje, sukulenty, cykasy atd. I s obědem jsem v ní strávil téměř tři hodiny, tudíž se kvapem přiblížila hodina čtvrtá, kdy většina chrámů a svatyní zavírá své placené prostory.

 

Ještě jsem zkusil štěstí ve svatyni Kamigamo, jež dle mapy ve velkém měřítku leží nepříliš daleko (45 minut chůze není tak hodně, ne?), ta však k výjimkám s prodlouženou otevírací dobou nepatří. Do metropole prefektury Kjóto tedy zavítám ještě jednou.