Lachtaan

Nedávný příspěvek jednoho nejmenovaného influencera o tom, jak nemá rád horory, protože naprosto zbytečně ztělesňují negativní záležitosti jako násilí a smrt, mi vnukl do hlavu myšlenku, že je na tom možná něco pravdy, ale lidé tyto aspekty vyhledávají záměrně a už od přírody má mnoho z nás dáno, že se vlastně bojíme či dokonce znechucujeme rádi. Že místo toho, abychom koukali jen na pozitivní a inspirativní věci, i ve volném čase, kdy chceme utéct a vypnout od těžkostí všedního života, stejně raději usedneme k drsnému thrilleru, kde se vraždami nešetří a preferujeme to před pozitivně laděnou komedií. 

U mě je toho jasným důkazem aktuální sledování všudypřítomnou smrtí protkanéno Batesova motelu, v případě Yellowstonu se také kochám nejvíce scénami, kdy jde fakt do tuhého. Dnešní zhlédnutí hororu Úsměv mě také pobavilo víc než kdejaké “obyčejné” věci, co jsem za poslední dobu viděl a to že rád koukám samosebou i na pozitivně vyhlížející záležitosti.

Když to ale uzavřu zase s ohledem na obecné měřítko, stačí se ohlédnout nejen do množství kriminálních seriálů s obrovským fanouškovským úspěchem, ale i třeba do knižního světa, kde ty největší ovace sklízí morbidní detektivky. Jestli jde o špatnou známku společnosti, že tolik inklinujeme v popkultuře k děsu a hrůze, je asi už na ryze individuálním vnímání.