Ceda

Bum! Prásk! A s kulty je šmitec! Nedávno jsem si prolouskával jeden článek. Kdybych jej měl shrnout, poukazoval v zásadě na to, že 21. století nepřineslo ani jeden kultovní film (vlastně jeden ano, k tomu se vzápětí dostanu). Kdo mě zná, tuší, že drobet pohrdám filmovou modernou, takže jisté motýlky v břiše a sympatie jsem k tomuto článku pociťoval.

 

Ne, ale teď vážně! Co dělá kult kultem? Kdo rozhodne, že to je kult? Kdo to má právo rozsoudit? Jak vypadá takovýhle kult? Shodneme se asi na tom, že kult je mezník, průlom, tučně podtržená fráze ve filmové učebnici dějepisu. Prvním předpokladem asi bude, že kultovní film budou lidi jakž takž znát a budou jej schopni ocenit jako přelomové dílo.

 

Ale to nám pořád vcelku neuspokojivě odpovídá na naše otázky. Pojďme na to z pohledu autora. Co kdyby on chtěl natočit kultovní film? Je vůbec nějaká kuchařka na to, jak udělat kultovní film? Podle mě je třeba hlavně překonat strach. Kult je totiž to, co tady ještě nikdy nebylo, co ještě nikdo neobjevil. Pokud chcete najít pramen Amazonky jako první, musíte jako první sebrat odvahu a vydat se do neprobádaných vod a končin deštných lesů, a k tomu se přestat bát piraní, jedovatých hadů a všeho toho odpudivého hmyzu, co tam létá.

 

Dost bižule, a pojďme opět k filmu. Mnozí se nyní domnívají, že udělají kult díky technice a efektům, kterými oslní diváky. Už jsem to tady psal a odpíchnu se od toho - nic takového se nestane, protože, logicky, to už tady bylo! Technika a efekty jdou pořád nahoru a předhánět se v tomhle opravdu není nic nového - to už tady fakt bylo mnohokrát. Tudy cesta nevede, samozřejmě dokud se nenatočí film, který nám umožní cestovat v čase. Udělat nějakou přemrštěně dobrou zápletku nebo vymyslet nějakou kruto-přísnou postavu? K tomu jsem zase četl, že když to přeženete, může už to na diváka působit, že máte potřebu postavě vymýšlet zbytečné pseudo problémy, aby to bylo zajímavé, což však je ve výsledku spíše komické a infantilní (a že se tohle hodně často děje). Zkrátka, že se snažíte tak moc, až je to nepřirozené. A chlapi - řekněme si to na rovinu - kolik holek jste takhle kdy sbalili?

 

Mám chuť být jako Andrej Babiš, a sice na všechno nadávat a nastínit problémy, ale nenabídnout žádné řešení. Čili zde článek utnout. Ale aspoň se o něco pokusím. Jak jsem řekl, udělat kult vyžaduje odvahu vyjít s něčím, co tady ještě nebylo, o co se nikdo ještě nepokusil. Jenomže co dneska, kdy už se ve filmu zkusilo snad všechno? Anebo přeci jen ne?

 

Zde se vrátím k jednomu filmu, jenž je mnoha erudovanými znalci považován za jediný kult 21. století. Polský režisér Tommy Wiseau na to šel totiž jinak. V době, kdy se všichni hnali za tím natočit tak dobrý film, až to bude kult, on natočil The Room, a sice tak špatný film, až je to kult. Tak špatný film, až je geniální. Ať už v našich srdcích zůstane Tommy Wiseau géniem nebo břídilem, ohlas, který si získal svým filmem, mu upřít nemůžeme. Pravda, tento kult je opravdu dosti diskutabilní, nicméně chci tím jen poukázat na to, že zde k tomu "udělat kultovní film" stačilo snad jenom překonat strach a důvtipně si pohrát s myslí, resp. pootočit divákovu mysl tím správným směrem a jít proti proudu tak, jak to udělal Tommy Wiseau. A proč? No protože natočit film tak špatně, až se stane nejhorším filmem - o tom jsem doposud kromě tohoto exempláře vskutku neslyšel. Tak "málo" stačí k tomu udělat kult!