3497299

Co přes noc s pamětí se stalo (1958)

Co přes noc s pamětí se stalo?
Napadl sníh snad? Ztichlo vše.
Zbytečně duše chtěla zapomenout:
úkol byl ve snu vyřešen.

 

Jak jednoduché rozluštění
(nad čím jsem léta přemítal?).
Snad ani vstávat třeba není:
tělo i postel jsou ty tam.

 

Oko (1959)
K jedinému nesmírnému oku
bez tváře a čela, víček, řas,
bez přeludu údů, zdání boků
člověk přiveden je ve svůj čas.

 

Když se bez úzkosti k zemi sklání
(vskutku v ničem nepodobné té,
jež se potřísněná oceány
usmívala jedním úsměvem),

 

nevidí tam pásy hor a dolin,
rozjásané vlny v zálivu,
nespatří tam němé kino polí,
vinohradů, oblaků a luk;

 

kout jídelny nezahlédne, ani
tváře blízkých, olověný stín —
v tichém těkání a kolotání
žádný známý obraz nevidí.

 

To proto, že věčnost a věc splývá;
všechno, co je dělí, zmizí tam —
nač se nepozemským okem dívat,
nenese-li nic tvůj monogram?

 

Vzor (1925)
Tak den po dni, přepestrý a letmý,
pádí k noci, smrt v nic obrací
nedozírnou říši, mého štěstí
neproniknutelné kapradí.

 

Dole však, pod bezstarostnou zemí,
v samém srdci vrstvy tajemné,
vějířnatý, věčný otisk zůstal,
vzorek listu, přelud libely.