Dlubal David

„nemrtvá minulost (m 233)"
994
neděle, 19-IX-2004, 00:20

Půlnoc již odbyla
noc se prodlužuje
Ty jsi mě pohřbila
za živa do hnoje

„svět nemrtvého utrpení (m 232)"
993
neděle, 19-IX-2004, 00:17

... tak už se vzbuďte, mrtvoly
nedělejte že nechcete do světa
plného plného nepohody
a nemrtvého utrpení
tak jen vylezte ze svých hrobů
zvu Vás do obydlí lidských snobů

„mrtvolná samota (m 231)"
992
neděle, 19-IX-2004, 00:15

Jsem sám
v té bouři tichého odporu
nehledám
a ani dlouho hledat nebudu
nikoho s kým svou mysl spojím

Jsem sám
v té divné době odklonů
spěchám
pro Vás do hrobů
...

„mrtvolné touhy (m 230)"
991
neděle, 19-IX-2004, 00:11

Krajinou touhy včerejší
projíždíš na svém věrném koni
minulé prožitky Tě konejší
a mladý člověk Tě honí

běháte spolu Ty a on
na úpatí skalisek nejvyšších hor
švanda až nad hlavu
pak ze snu se probouzíš

jsi shozen ze skály dolů
svým člověkem nejbližším
při cestě do hliněného hrobu
zavíráš pomalu oči

rozstříkáváš se v kaluž krve
cítíš ohromné mrazivé vysvobození
člověk shora čumí a čeká co bude
- ohromí ho mých reflektorů světla
je oslepen a dezorientován
motá se mu hlava...
už nebudeš sám

„chvíle mrtvolná (m 229)"
990
sobota, 18-IX-2004, 19:28

A barev je tu spousta
jen mysl šedá bdí
proč život neuhasla
to Ti dnes nepoví

je ráda středem pozornosti
běhá kolem, létá v oblacích
zhasíná světla živoucích lamp
nenažraná je jako vlci
co hladoví již měsíce

barev ubývá, jen šedá vítězí
přátelství skomírá
a láska se topí v dluzích
- mozky jsou rozprostřeny
jen se zakousni

„nemrtvé viděti (m 228)"
989
sobota, 18-IX-2004, 18:46

Vidím dlaně Tvé
a růži jež v nich svíráš
nikdy se mysl neohne
když se na mě podíváš

vidím Tvé kroky
blížící se k padlému městu
zřetelně rozeznávám
krví vytvořenou cestu

vidím Tvé neživé tělo
a růžence rozházené
křišťálové koule blednou
když je Tvé oko shlédne

„mrtvol múza (m 227)"
988
sobota, 18-IX-2004, 18:43

Slyším volat Tvá ústa
má mrtvá múzo
proč voláš mé jméno?
copak nejsem jen jeden ze sta?
proč mě lákáš
a poté beze slova
mou duši opouštíš?

Slyším Tvé řasy
jak se o sebe třou
vždy když Tvé oči vydechnou
ty mrtvolné pohledy

----------------

tají zmrzlé ledy
rozehřívá se střed Země
zamrzají oceány
a pouště vlhnou krví

„mrtvých pach (m 226)"
987
sobota, 18-IX-2004, 18:39

Náhrobní kameny lebku drtí
rozpouštějí se mozky
cosi tu kolem krásně smrdí
zahrada je nasáklá smrtí
voní tu pach mrtvol

„zahrada smrti (m 225)"
986
sobota, 18-IX-2004, 18:36

Růží ostré trny
vyhledávají muže a mladé ženy
by jim zaklestily cestu
a utopily je v semeništi smrti

„nemrtví (m 224)"
985
sobota, 18-IX-2004, 18:35

Chodím vyšlapanými cestami
které vidí pouze nemrtví
jsem napůl živý
hnán srdečním motorem (strojem)

a miny nášlapné nevybuchnou
a mrtvoly neutichnou
a svým krásným hlasem
volají tam za roh
kde já jsem

očekávám příchod zkázy
beroucí všem v životě oázy
...
mrtvoly se smějí více
nemrtví přicházejí a hladí
mě po tváři

--------

déšť pavučin a krve
stéká po čele
nemrtví opouštějí život
a stávají se hosty zahrady

„zahrada nemrtvých (m 223)"
984
sobota, 18-IX-2004, 18:30

Když se vracím
k místu kde jsem Tě pohřbil
cítím mrtvolný pach
a bušení na stěny rakve
říkající že stále ještě žiješ
--------
nechám Tě tam za živa hnít
seschlé růže kolem
se usmívají do mé tváře
a čekají až u oltáře
se nůž pokryje mou krví
--------
pokračuji krůčky mravenčími
zahradou mrtvých nymf
kde mlha spásá mysl
a smutek pokrývá mrtvá těla
--------
múzy seschlé se sochami stávají
déšť slz končí to každý den
návštěva ze záhrobí
co nedopřeje sen
--------
místem osamělých mrtvol
a farářů pedofilních
k poslechu hraje Interitus
zákuskem budiž mrtvolný smích
těch kdož okupují tuto zahradu
... jsou zde hosté ale i domorodci
dvě mysli v jednom těle
vědomí vícerých
v jedné osamělé chvíli
stávají se jedním tělem
tlejícím mezi hravými červy
a mrtvolami nemrtvými
...

„nářek (m 222)"
983
sobota, 18-IX-2004, 00:59

Ostré zvuky linoucí se z koncentračních táborů
kde zvířata platí daně nejvyšší
či chytaná zvířata při lovu
který jejich život zničí
- to jsou jen špičky ledovce
jehož tělo celé nevidíš
jest ponořeno do krve nevinných
kteří svou žízeň hasí toxickými výkaly

oběti ohýbající hřbet před lidskou bestií
všude jen očekávání bratrovraždy
smrt přičichává ku zvířatům
bere jim na okamžik vědomí
až do té slastné doby
než je lidská bestie
svou ukrutností zahřeje a pokryje
a kladivem ho hlavy skolí

„nepředstavitelné rány (m 221)"
982
sobota, 18-IX-2004, 00:50

Stromů nářky a pobízení k hladovění
slova kterých mimo představy není
neodolatelná touha ukončit utrpení
hřející pocity z vysvobození
němé tváře děkují

dětí nářky a rány holemi
touží po Tvém objetí
nebuď sobec zaslepený
sebestřednost odhoď stranou
objev pravdu nahou

„sensus (m 220)"
981
sobota, 18-IX-2004, 00:34

Nemrtvý mezi nemrtvými
nehezký v zástupu nehezkých
odporný v čele odporných
zlomený mezi zlomenými

pocit... bezvýchodné situace
trhající vlažné srdce
krev studená až chladná
...ledové myšlenky

ubožák v kraji ubožáků
slaboch mezi slabochy
psychopat ve stádu psychopatů
odpadlík mezi zkrachovalci

nerozum... v nerozumné době
samoten v lidí plném domě
neexistuje: Ty ve mně a já v Tobě!!!
jen sám v sobě!!!!!!!!

zkrachovanec zbídačen emocemi
nerozum v těle
pluje všemi směry
- tak do hajzlu... směle!

„proelium (m 219)"
980
sobota, 18-IX-2004, 00:09

Z okolností zdá se
že boj se znovu vrací
černé brýle nasazené
realitu krutou značí

růžová je dávno pryč
noblesa zcela vyprchává
zbyl jen umělecký kýč
a mysl probodaná

„setkání devátého druhu (m 218)"
979
středa, 15-IX-2004, 02:26

Nové věci zmírňují bolest
zasažených orgánů hrůzostrašnou nemocí
pomalu ale jistě dostávají svou obvyklou barvu
a nemohoucnost a nepohyblivost
se kvapem z těla vytrácí
a i přesto že srdce stále krvácí
tak hromy a blesky života burácí
na povel lepším zítřkům
přinášející novou krev a pot
- blízká setkání devátého druhu

snad bude budoucnost hodná
trpělivá a vstřícná
jinak se nedožije toho
že probodaného Amorovými šípy
blíže a hlouběji pozná

„tjk... (m 217)"
978
středa, 15-IX-2004, 02:20

Tak jako kdysi...
nikdo mě neměl rád
lásky byly krysy...
zbyl mi jen kamarád
...
...
...

„vražda (m 216)"
977
středa, 15-IX-2004, 02:18

Ticho v celém spícím bytě
i zvířátka spinkají
chtělo by to rychle-hbitě
zvednout všechny z postelí
...

„všechno Ti dávám... (m 215)"
976
středa, 15-IX-2004, 02:17

Chodím kolem Tebe denně
stoupám a klesám v ceně
která by se zaplatit měla
u pozdního oběda
Dám Ti všanc své vše
odevzdávám se Ti celý
proč mne Tvá výsost nechce
přijď si pro mě tuto neděli

„smrtka IX (m 214)"
975
středa, 15-IX-2004, 02:13

Kapky dnešního (ranního) večera
mi stojí v rozhledu a cestě
voda se světem valí
my dva jsme to neustáli

Tys tu byla přede mnou
a budeš tady po mně
jsi pro život věčnou
jsi teplo v rozsvíceném domě
v rovnici bytí proměnnou