Utolsó napló (34)
Paní de Monsoreau (Grafinja de Monsoro)
Nejprve si řekneme pár slov o předloze. Alexandre Dumas vycházel z několika událostí, které se opravdu staly (zřejmě mu je vyhledal jeho spolupracovník historik Auguste Maquet) a jež si dle vlastní potřeby upravil, vzájemně je propojil, ač ve skutečnosti spolu vůbec nesouvisely, a přidal k nim do vyprávění další zápletky a osoby. Nastiňme si nejprve tyto události:
V únoru roku 1578 se nejmladší z oblíbenců francouzského krále Jindřicha III., František d'Espinay, pan de Saint-Luc, oženil se slečnou Jeanne de Cossé-Brissac.
27.dubna 1578 se v pět hodin ráno měli na koňském trhu v blízkosti Bastilly (nyní je tam Place des Vosges) střetnout pan Charles Balzac, baron d'Entragues, řečený Entraguet, s panem Jacquesem de Levis, hrabětem de Caylus. Každého z nich pak doprovázeli dva svědkové, Entragueta pánové François Aydie Ribérac a Georges Schomberg; hraběte de Caylus, pak Louis de Maugiron a Guy Arces Livarot. Místo toho, aby se svědkové pokusili oba duelanty usmířit, utkali se mezi sebou - Ribérac s Maugironem a Livarot se Schombergem. Ribérac Maugirona zabil, ale posléze unesen svým vítězstvím se nabodl na jeho meč a druhého dne zranění podlehl. Také Schomberg byl těžce zraněn na hlavě, ale okamžitě odpověděl smrtící ranou do srdce svého soupeře Livairota. Caylus ještě před bojem ztratil svou dýku, a proto byl v nevýhodě proti Entraguetovi, jenž byl vyzbrojen mečem i dýkou. Když se de Caylus rukou pokoušel odvrátit Entraguetovy údery, utrpěl mnohá zranění, přesto se statečně bil. Byl devatenáctkrát zraněn na různých místech těla, z nichž nejvážnější byla ta poslední - přímo do prsou. To znamená, že Maugiron a Schomberg, zemřeli na místě, Ribérac svému zranění podlehl druhý den, a Caylus se trápil třicet tři dny v paláci Boisy, aby naposledy vydechl 29.května 1578 v náručí francouzského krále Jindřicha III. Livarot nakonec přežil poté, co se šest týdnů ze svých zranění zotavoval, ale zůstal zmrzačený. Ze strachu z trestu se Entraguet uchýlil pod ochranu vévody z Anjou, dokud od krále nedostal milost. Soudobí kronikáři (Montaigne a Brantôme) byli touto událostí zaskočeni, zejména proto, že svědci se také bili mezi sebou, zatímco jejich úlohou mělo být pouze zajistit hladký průběh klání.
A konečně 19. srpna 1579 byl oblíbenec vévody z Anjou, Ludvík de Clérmont d'Amboise, hrabě de Bussy, zabit jistým Karlem de Chambes, panem z Montsoreau, nejvyšším lovčím, jenž byl manželem jeho milenky Françoise, rozené de Maridor.
No a nyní již k jeho zpracování.
Naprosto geniální seriál pro ty, kteří se raději dívají na obrázky než čtou. Obrazem totiž zprostředkuje celý děj knihy, aniž by si ji člověk musel jedinkrát otevřít. To ovšem není můj případ, já už ji párkrát přečetla a navíc jsem ji musela otevřít i během sledování, protože moje ruština stojí za psí štěk a já jsem se nechtěla v ději ztratit.
E01-E03: Už když jsem viděla Saint-Luca a Jeanne na jejich svatebním plese, tak jsem věděla, že to půjde. No a, když na něj (ten bál) dorazil i de Clérmont Bussy-d'Amboise, tak bylo jasné, že kdybych nešla dalšího dne do práce, tak jsem snad ani nešla spát... Krásná adaptace, sice hodně podrobná, ale aspoň, když jsem úplně nerozuměla dialogům (no, v ruštině skutečně nejsem moc zběhlá), mohla jsem se podívat do knihy. Nádherné stavby (i když to teda není Francie, ale natáčeli to u nás) a podobně povedené kostýmy a casting (až na Chicota a Monsoreaua – kteří se mi více líbili ve verzi francouzské, Chicot pak své nedostatky ve vzhledu, rozuměj co do podobnosti s předlohou, nahrazoval hereckým výkonem), tak ten byl naprosto geniální, zvlášť Jindříšek III. vypadal místy, jako by si odskočit z tohoto obrazu. Proti knize bych měla výhrad dost, proti této její adaptaci (snad až na přílišnou podrobnost) dosud žádnou.
PS: Jindřich měl být správně mladší, jenže jak jeho životní styl (špatně jedl, příliš pracoval, střídal nálady, čas od času konal zbožné poutě atd.) tak tahle doba (občanských válek a neustálého strachu ať už z rodiny, kde se v podstatě mohl spolehnout jen na manželku Louisu, nebo z nepřátel) se na něm podepsaly a řekla bych, že vypadá, ač působí rozhodně starší, než kolik mu ve skutečnosti bylo (asi 25), velmi věrohodně. Schomberg, jehož syn se později stal za Ludvíka XIII. jedním z maršálů Francie, by si nevybral jako přátele d'Epernona či Maugirona a jim podobné, jak vyplývá také ze souboje, jímž se Dumas a Maquet inspirovali, kupodivu dvůr Jindřicha III. neobývali jen zženštilí mladíci pečující o svůj vzhled, ale i stateční muži jako třeba Chicot, Schomberg nebo Saint-Luc. To ale je už chyba předlohy, kdyby to ale tvůrci uvedli na pravou míru, vůbec bych se nezlobila.
E4-E10: Během tří dnů jsem zvládla už 10 epizod (sledování seriálu jsem věnovala téměř veškerý svůj volný čas). Líčení Diany o útrapách, které přestála, mohlo být ( aspoň pro mě, Bussy by ale asi nesouhlasil, kdybych ho chtěla připravit o její přítomnost) o dost kratší, naopak mě příběh bavil v prostorách Louvru ať už jsme ho strávili s Chicotem, Jindřichem a královnou Louisou, nebo s Jeanne a Sain-Lucem. Je vidět, že najdeš-li dětem zábavu, nedokážou s ní přestat, i když svůj problém mají dávno vyřešen a nedají pokoj, dokud nedostanou pořádně za uši. Příběh o paní z Monsoreau se mi vždy líbil, ačkoli byl méně akční a dramatický než Královna Margot a méně romantický a zamilovaný než Krásná Gabriella, dnes už se ale spíše zamýšlím nad tím, kolik zbytečně zmarněných životů (a člověk by si řekl, že po bartolomějské noci dostanou lidi rozum) nám nabídl. Zajímaly by mě i ostatní lokality, kde se natáčelo, třeba ta část, co se měla odehrávat v Lyonu, kde se Chicotovi povedlo zamezit tomu, aby se Guisové (jak jinak než podvodem) dostali na francouzský trůn. Ačkoli Diana de Meridor postrádá i v tomto zpracování jiskru, pro mě je to nepodstatné, mně stačí, že to moc sluší oběma zamilovaným mladíkům; Saint-Luc (ten určitě) a d'Amboise de Bussy (zřejmě taky) vypadají totiž lépe než v obou francouzských zpracováních (filmovém i seriálovém) a že oheň v sobě má za obě ženské představitelky Jeanne. No a vždycky, když se na obrazovce objeví Jindřich s Chicotem, tak lituji, že moje ruština není lepší, leč domnívám se, že scénáristka postupovala natolik dle předlohy, že otevřu-li si ji, přijdu tak maximálně o vizuální zážitek, když se objeví Saint-Luc či Bussy nebo nějaká stavba a já ještě stále koukám do knihy, chtíc znát přesný průběh rozhovorů, zatím co na obrazovce už dávno jinde jsme, je to jiná vesnice... Události v opatství neměly chybu, jen se stále nemohu zbavit dojmu, že záporáci byli lepší ve francouzské seriálové verzi (především Monsoreau) a problém mám i s vizuální podobou královny matky, představitelka se Kateřině Medicejské vůbec nepodobá.
E10-E17: Jestli mi vydrží okouzlení touhle adaptací až do konce, tak by mi mohly stačit na dosledování 4dny... Mezitím jsem pokročila již k epizodě 17, oproti dílům minulým, v nichž se střídala romantika a politika, se v těchto epizodách objevují i zdařilé souboje, Jindřich, de Bussy i Saint-Luc je ovládají mistrně, rána toho posledního jmenovaného byla opravdu čistá (snad až příliš, když to dotyčný potom přežil a jakou paseku ještě způsobil). Mezitím jsem se poohlédla po dvd, zdá se, že kvalita, která není aspoň 576p mi nedostačuje, tak snad uspěju.
E18-E26 Tak nakonec mi ty dny na dosledování celého seriálu stačily jen tři, na to, že to bylo pouze televizní zpracování dávám za jedna hlavním představitelům, těm, již vybírali lokality pro natáčení, za hudbu, kostýmy a šermířské souboje i za tu trochu romantiky. No prostě za všechno co má podle mě mít správný historický seriál. No a vzhůru shánět ta dvd.
