movieband

1. 8. 1969 rozeslal neznámý do 3 různých redakcí dopisy a zašifrované zprávy, ve kterých píše o vraždách, které spáchal a zároveň upozorňuje, že pokud jeho dopisy neotisknou v novinách, bude vraždit dál. Po dalších vraždách detektivové zjistí, že vrah si přezdívá Zodiak. Mladý novinář Robert Graysmith (Gylenhall) se dostane k tomuto případu. Chce pomoct a zajímá se o vyšetřování a o samotného Zodiaka. Každý jeho krok, každý výtisk, který o Zodiakovi vyjde v novinách, si schovává. Stejně jako detektiv David Toschi (Rufallo), který vede vyšetřování vražd, tak i Greysmithův kolega, novinář Paul Avery (Downey Jr.), se pomalu stávají posedlými tímto vrahem. Nedostatek důkazů, přibývající mrtvoly a neustálá nejistota donutí Averyho odejít z novin a stahuje se do ústraní. Na detektiva Toschiho byla podána falešná obvinění, že dopisy píše on. Greysmith pokračuje ve vyšetřování a s pomocí detektiva Toschiho, vraha hledá dál. Greysmith propadá případu Zodiaka čím dál tím víc, začíná být paranoidní, odlučuje se od rodiny, hledá nové důkazy a snaží se vyřešit případ jednou provždy.
Ve filmu hrála vcelku podmanivá hudba od Davida Shira, která dost dobře doplňovala, už tak dost ponurý děj. Atmosféra filmu houstla a ke konci už jsem místy zpozoroval, že film sleduju s otevřenou pusou. Film má dost těžkou atmosféru a má na diváka během filmu nečekaný dopad. Film začínal v podstatě od nuly. Začáteční rozjezd filmu, nabírání na obrátkách, ubrání plynu a pak se do toho všichni opřou, že tempo se až do konce filmu nemění. I díky kameře děj člověka skvěle vtáhne do děje. Není rozklepaná a díky bohu zato, protože Fincher nepoužívá při dramatický scénách zbytečné přibližování kamery na obličej, jak to mají v oblibě někteří jiní režiséři. Režisér diváka drží v šachu, až do závěrečných titulků, kdy celá pravda o Zodiakovi vyjde na povrch. Herci podali neobyčejné výkony. Co se týče samotného Gylenhalla, tak ke konci jsem nevěřil, že svou posedlost případem dokáže, tak skvěle zahrát. Zpracování doby 60. a 70. let bylo sakra podařené.
Zajímavé je, že v roce premiéry filmu byl případ znovu otevřen, přičemž byl v roce 2004 policií uzavřen. Režisér David Fincher, scénárista Vanderbilt a producent Fischer studovali rok a půl před natáčením spisy a Zodiakovy vraždy, aby ve filmu vše působilo dost realisticky. Myslím, že se jim to vcelku povedlo. Vraždy ve filmu byly zahrané vcelku dost reálně a dost surově.
Na film jsem se těšil, už delší dobu. Všichni, kdo to viděli, říkali, že film je dost surový a ponurý. No měli pravdu. Mně se film hodně líbil. Co se mi na filmu líbilo asi nejvíc, byla druhá půlka filmu. Atmosféra zhoustla, vyšetřující propadali posedlosti případem ještě víc, než před tím. Nejvíc na mě asi zapůsobila scéna, kdy si Zodiak domluvil rozhovor přes televizní stanici. Místy mi vcelku běhal mráz po zádech a to nejen při této scéně. Hudba byla podařená. Děj skvěle gradoval, až do samotného konce.
Je to mrazivý a napínavý snímek, který podle mě není pro slabší povahy. Atmosféra po čas celého filmu graduje až do těch nejvyšších míst. Rozhodně ho, ale doporučuju všem, kteří mají rádi Fincherovu režii a nejen jim. Film si určitě oblíbí i ti, kteří mají rádi thrillery a filmy z detektivního žánru. Fincher mi postupem času dokazuje, že dokáže natočit cokoliv.
„Rád zabíjím lidi, protože je to mnohem zábavnější. Je to zábavnější, než zabíjet zvěř v lese, protože člověk je nejnebezpečnější zvíře ze všech kořistí."