Ilicka

1. květen 1950

Všichni přemýšlejí o lidstvu a nikdo nemyslí na člověka
všichni mluví o knihách a nikdo neumí říci poctivé slovo
všichni volají po sbratření národů a nikdo neumí podat ruku
všichni budují a nikdo nevidí postavené
všichni si přejí vzkřísit svět a nikdo nevidí živého
všichni bojují za práva svých otců a nikdo nevidí syny v otroctví
všichni horují pro mír a každý zapomněl co je to zemřít přirozenou smrtí
všichni jsou odhodlaní krvácet za lepší lidstvo a nikdo neví co je sám
všichni mluví o lásce a žádný již neví co znamenají slova:
Dobrý den nebo Dobrou noc
všichni pracují na největším díle dějin a nikdo neví co dělá
všichni kráčejí vpřed k zářící metě budoucnosti a nikdo neví kudy jde
všichni jsou ochotni padnout za vlast za kulturu za slávu svých velikých mrtvých a nikdo neví co je obyčejný stud

Mé svědectví

(Jakubu Demlovi)

...říkal, že o práci
mluví nejvíce lenoch,
lhář o pravdě,
zrádce o cti,
zbabělec o hrdinství,
podvodník o poezii,
zloděj o poctivosti,
zločinec o lásce
a kat o životě,

že každý z těch nečistých

je novým pánem koncentráku,

hrůznějšího,

neboť neviditelného,

a každý, kdo nepracuje,

lže, nactiutrhá,

kdo se chvástá, kdo falšuje,

nenávidí a utracuje,

žene lidi do jejich táborů smrti,

neviditelných,

z nichž není návratu,

od nichž není pomoci

ani krveprolitím,

jen životem v pravdě,

cti, odvaze, nefalšovanosti,

poctivosti, lásce,

v němž práce bude svobodnou.

Jmenovali jej Jakube.