Brylin

K tématu příspěvku mě dnes inspiroval můj soused ve velkém sále. Krátce potom, co postarší pán s umaštěným batůžkem dosedl, jsem zaregistroval zvláštní vůni. Stejnou jakou mají třeba některé sedačky v pražských tramvajích, které zůstávají i v denní špičce neobsazené, nebo vůně oblečení kamaráda po návratu z třítýdenního čundru po rumunském Banátu. Úplně příjemné to nebylo a reminiscence bezdomovců v ulicích měst byla dokonalá.

 

Myšlenka na lidi bez domova mě nepustila celé odpoledne, ani když jsem si dal pivko a sedl si před Lázně III na obrubník chodníku. Slunko hřálo, piva v kelímku ubývalo a já se cítil naprosto svobodný (ahoj, Time). Stejně jako člověk, který od nikoho nic nechce, nikomu nemusí být zavázán a zrovna ho někdo počastoval dobrým slovem a plným půllitrem. Svoboda je nádherná, avšak často draze vykoupená – ztrátou pohodlí, nouzí nebo odříkáním. Je snadné být naprosto svobodný když svítí slunce a “La vita e bella”, ale zatím se ještě rád schovám pod střechu svého domu s hypotékou jakmile přijde déšt a sychravé počasí. Navíc je velký rozdíl dostat se do situace nepěkně zavánějícího pána shodou nešťastných náhod či vědomou volbou.

 

A tak, když se vaše cesty skříží s lidmi bez přístřeší, myslete na stinné stránky svobody a věnujte jim alespoň úsměv.