VenDulin85

... aneb setkání se slovenským spisovatelem.

Scházely jsme po široké cestě dolů od čachtického hradu, když v tom jsme uprostřed cesty uviděly bedýnku, na které byly vyloženy objemné svazky v krásné tmavočervené vazbě se zlatou ražbou. Protože jsme obě velké čtenářky, zastavily jsme se u tohoto nečekaného stánku, když v tom z lesa vyskočil mužík.

Přišlo to tak náhle, že jsem málem vykřikla, ale mužík hned začal brebentit, po slovensky ofkórs, tak jsme pochopily, že je autor oněch knih, že studiu čachtické paní věnoval čtyřicet let svého života a píše o ní romány, ale narozdíl od Nižňanského a dalších tak, jak to skutečně bylo.

Optal se nás, jaký výklad jsme obdržely nahoře v rozvalinách, znechuceně si postěžoval na studentské provaděče a pak začínal spílat na toho nejzlejšího tvůrce ze všech, na Jakubiska. Jak mohl natočit to, co natočil, když o tom nic neví? Jeho výklad nebyl souvislý (a to je ještě eufemismus), protože chvilku mluvil o svých knihách, datech a faktech, chvilku zase o tom paskvilu Bathory, celé se to prolínalo a společným jmenovatelem byl Jakubisko.

Na druhou stranu jeho řeč nebyla bez zajímavosti, bylo znát, že o tom opravdu hodně ví. Inu čtyřicet let je čtyřicet let. Řekl nám, že jestli chceme znát PRAVDU, odhalíme ji po přečtení těchto sedmi knih. Mamina to srdnatě zahrála do autu s tím, že jsme baťůžkářky a nemáme to kam dát, ale poděkovaly jsme mu, covid necovid jsme si podali ruce a šly dalej.

 

Doma mi to ovšem nedalo a e-knihu prvního dílu (sláva, v češtině!) jsem si našla. Děcka, já přečtu hočico, už od nižšího stupně základky si přede mnou žádná kniha nemohla být jistá a jediné, do čeho jsem se nepustila (a určitě ani nepustím) je těch 50 odstínů blboty, ale... TOHLE asi budu číst ještě dlouho. Mezitím jsem už přelouskala nějaké tři další knihy a než to dočtu, bude možná listí spadané. Tím nechci říct, že to je celé špatně, to ne, ale ten styl je tak zvláštní, že vždycky přečtu deset dvacet stran a jdu číst něco jiného. Asi jsem citlivka :-o

 

Ps: tak přece jen jsem tam našla něco i k zasmání, věta "Vy můžete akorát koni do zadku foukat, kapitáne!" nemá chybu :-)