Caym

Kdo z vás ráno v sedm rozlepil oči, zjistil, že prší. Byl to slejvák. V devět už zase slunce začínalo žhnout jako na poušti. Každopádně díky zmíněnému dešti (vždycky je fajn mít to na co svést) jsem se nedostala na ranní projekce a začala jsem až v 10.30 světovou před-premiérou Henrika, ke kterému jsem si dala jako jednohubku tiskovku, na které se ukázalo žalostně málo novinářů. Roli nejspíš sehrál i fakt, že dnes šlo již o pátou tiskovku v pořadí. Každopádně tiskovka Henrika zabrala nakonec zhruba patnáct minut a pár podpisů fanouškům, což je škoda - snímek o zoufalém třicetipětiletém anti-hrdinovi, který dělá jednu pitomost za druhou a snaží se vyhnout jakékoliv odpovědnosti za svůj život, své chování i svou osobnost, si totiž nehraje na nic metaforického, nejde do závratné hloubky, ale zároveň se umí dostat pod kůži nenásilným lehkým způsobem - prostě seversky, s odstupem, ale přesto civilně, bez nánosu zbytečností, střídmě, příjemně a hlavně: neskutečně realisticky. Hlavní postavu se Henrik Rafaelsen, dle svých slov, snažil ztvárnit tak, aby ji diváci i přes všechny ty nesnesitelné výlevy a karamboly měli rádi. Podle mě se mu to podařilo, podle jedné z přítomných novinářek jeho snaha selhala - jestli to je tak či onak můžete zjistit sami dnes ve velkém sále ve 20.00 na světové premiéře, na kterou se celá delegace filmu, v čele s režisérem Martinem Lundem, očividně nesmírně těší.