Caym

Tak jsem konečně viděla Holy Motors. Snažila jsem se chápat, vnímat, sledovat, ale začala jsem upadat do stavu "co to...proč to...cože?". Každopádně jsem zvědavá na reakce diváků dnes večer (na velkém plátně to bude určitě ještě větší zážitek, haha), já jsem si projekci užila v malém kinosále spolu s obrovským množstvím novinářů - chuť vidět letošní canneský provokatérský snímek je kolosální a řada novinářů čekala před sálem už půl hodiny předem.. Reakce? Smích (zřejmě) na správných místech filmu a ve správných chvílích, potlesk. A stejně jako minulý rok mě i letos začínají rozčilovat anotace. Popisky pod názvy filmů jsou plné "intimity, ódy, poetiky" a jiných provařených škvárů a ve většině případů zavádějí. Tak jsem například došla na poetické ruské drama odehrávající se uprostřed prérie - a poetika nikde (za což jsem ve výsledku byla ráda) - oproti tomu všude spousta krve, poetický záběr na prérii tak maximálně ve chvíli, kdy už se po ní válela spousta mrtvol, a rodinné skeče k tomu. Hemel a jeho přirovnání ke Studu bylo založeno nejspíš na dvou kapitolách z celého filmu... takže vzít do ruky program, tužku a poslepu vybírat, někdy je to tak lepší.