lisi26

Zdá se, že možnost deníčku nejen v papírové formě mě zaujala a může být přínosem, i kdybych jej měl číst jen já sám, protože možnost funkce myslánky pro názory na film se alespoň mě hodí.

 

V posledním době mě velmi oslovili dva filmy zcela z odlišného prostředí, místa a času avšak jejich společným rysem se pro mě stal obdivuhodný výkon mladých neznámých herců.

 

Prvním zmíněným filmem byl Občanský průkaz, jejž jsem shlédl na popud taťky trochu pod tlakem, ale stejně jsem o něm něco málo slyšel a chtěl ho vidět. Pustil jsem se do něj někdy o půlnoci v čase, kterej jednoznačně říká: "U toho filmu usneš!". Obrovským pozitivem bylo to, že jsem nabuzen sledoval film až do konce bez zamhouření oka. Dopad krutosti doby ve spojení s písní Boba Dylana byla opravdu silná obzvlášť v potlačení párty s Plastiky v podchodu.

 

Druhým filmem, který v podobném čase, ale na velkém plátně (spíš teda prostěradle) po zkažené náladě brutálně střelenym filmem ve stylu Scary movie, u kterého jsem se vlastně i pobavil, zaujal, byl Estonský film zkažená mládež. U něhož ponurá atmosféra doléhala od začátku do konce a vedla k zamyšlení o šikaně. Tak nějak od začátku jsem přemýšlel, jestli nevyhnutelné řešení závěru je přiměřenou nebo nepřiměřenou obranou. Jako velké plus hodnotím napětí konce hlavního hrdiny, který zůstal nevyřčen. Zajímalo by mne, jakou skutečnou událostí je film inspirován a jestli se odchyluje či nikoli. Už vím, co Digi míní drsným filmem, obzvlášť po stálém třesu mého těla během poslední půlhodiny.

 

S názorem, který není ojedinělý na různých internetových diskusích a to sice uvedení filmu č. 2 na školách jako prevenci šikany, spíš nesouhlasím (jestli třeba hra Doom inspirovala podobný incident v americe bez šikany...). To spíš ten Občanský průkaz jako upozornění, že historie se může opakovat a že to nejcenější na dějinách je poučení se připomínáním toho, co bylo.

 

Sice mám pořád pocit, že se zapnutím csfd má mysl začíná uvažovat jako rádoby filmový kritik, což tu podle mě je dost obvyklé a pro mě silně iritující, ale možná ten vzhled mého textu v tomto duchu vzniká jen tím, že se snažím onoho vyznění vyvarovat.