RedHot

Nadčasová, nestárnoucí romance. Příběh o dvou charakterně naprosto odlišných voříšcích, kteří v tom druhém nalezli lásku a ideál, rozněžnil i mě, ačkoliv se mezi fandy psů rozhodně nepočítám. Je možné, že můj prožitek byl umocněn přítomností přítelkyně, ale přesto bych onu uštěkanou dvojici bez váhání zařadil mezi taková jména jako Romeo a Julie, Donald a Daisy nebo Rimsky a Korsakov ;). Na závěr příspěvku bych rád uvedl v obecné podvědomí, že jsem dnes zaznamenal důležitý životní zlom - od nynějška mám radši zelené olivy než černé.

Jednoho večera mě osvítil nápad završit filmový maraton hororem. A hele, ono to zas tak strašné není. Kubrick si pohraje s obrázky, Jack se nám zblázní a dohromady se toho tolik nestane. Ale abych nebyl úplný hrdina, tak přiznávám, že jsem se při cestě na záchod napůl bál, že se otočím a tam bude stát Jack Torrance se sekerou. Nebyl tam. Ani jeho manželka ne. Škoda. Dal bych si říct.

Je to za mnou. Popravdě řečeno mi Knoflíkáři přišli jako film z jiného světa. Formou naprosto se vymykajíce české polistopadové kultuře je oněch několik povídek zajímavě provázaných, groteskně absurdních a dotažených do vrcholného filmového zážitku. Kapitolka s názvem Pitomci je samozřejmě bombastická, nejvíc mě ale strhla povídka poslední, a to Duch amerického pilota. Ačkoliv námět je velmi jednoduchý, samotné zpracování vyznívá velmi působivě. Aneb jak se cítí člověk, který zabil desetitisíce lidí. Hirošima je mi tématicky velmi blízko a ačkoliv atomový útok na Japonsko chápu, stále mi běhá mráz po zádech, když si projíždím fotografie oněch pověstných narudlých hřibů... Doporučuji zhlédnout níže uvedené video. Představte si tu sílu, která vyzdvihne masu mořské vody do výše a rozmetá ji desítky kilometrů po okolí.

Celá čtyřdílná sága o maskovaném perverzákovi je za mnou. Na osamělý večer i na večer strávený ve dvou slušná tříhvězdičková zábava. Celkově mi myšlenka vřískotu nepřijde špatná. Po všech těch hororech, kde vraždí duchové, čarodějnice, ufoni a malé holčičky, si jeden obyčejný vysokoškolák nasadí masku ghostface a jde na věc. Syrové.

Počínaje dneškem, v deset hodin středoevropského času, jsem překročil úctyhodné číslo s počtem svých komentářů. Radujte se, slavte.

Vřískám nadšením. Dnes večer budu mít tu možnost podívat se na výše zmiňovanou vyvražďovačku mutujících puberťáků s beďary na tváři. Doufám, že maskovaný maniak bude náležitě nechutný a strašidelný. Své pocity nejspíš po shlédnutí shrnu v komentáři.

Jak již nadpis napovídá, dohnal jsem své neodpustitelné mezery a viděl jsem Terminátora. Triky pobaví, Arnold potěší, plechové monstrum vyděsí. Osobně Camerona obdivuji za to, že kde by jiný chyboval a udělal by z filmu předvídatelná a bezduchá jatka, zde on vždy přijde s něčím novým a dodá snímku takovou ladnost, že se už vůbec nedivíte, proč se po téhle sérii slintalo před Listopadem a slintá se dodnes.

Dnes jsem díky své přítelkyni měl tu příležitost podívat se na ten nejprofláknutější a nejkultovnější doják filmové historie. Ano, hovořím o Titanicu. Někoho rozpláče, někoho namíchne, mě zaujal. James Cameron řemeslu rozumí a i přes řadu neupíratelných filmových klišé mě jeho lodička bavila. Zbývá ještě Terminátor a mám všechny kultovní filmy za sebou.

Dnes možná ne úplně ryzí filmový příspěvek. Měl jsem to štěstí sledovat, jak se William a Kate ženou do chomoutu. Jako britský patriot považuji za svou povinnost světu tímto prostřednictvím sdělit, že svatbu plně podporuji a že Alžběta II. vypadá i po překročení osmdesátky pořád jako kočka. God save the queen and the empire.

Včera jsem konečně viděl Kmotra. Myslím, že všichni uživatelé k němu již všechno podstatné napsali, a tak se zdržím komentáře, abych se neopičil. Teď už mám před sebou jen dva dosud neviděné kulťáky - Titanic a Terminátora.