Sawy

Blade Runner od Ridleyho Scotta je jedním z těch filmů,které viděla většina skutečných filmových fanoušků.Nebo o něm alespoň slyšela.Ale zajímalo by mě,kolik lidí,kteří tento legendární sci-fi flák milují,četli jeho předlohu od slavného autora science fiction Philipa K. Dicka.Film jsem já osobně viděl už před nějakou dobou,ale pamatuji si jej dost dobře na to,abych řekl,že kniha se od něj VELMI liší.Vystupují v ní elektrická zvířata,má mnohem postapokalyptičtější atmosféru,androidi jsou zde vyobrazeni chladněji a samotný Rick Deckard je naplněn pochybnostmi snad ještě více než ve filmu.

A taky má ženu,což značně mění jeho pozdější vztah s androidkou Rachael Rosenovou.A touží po skutečném zvířeti.Protože v knižním Blade Runner jsou zvířata tím nejvzácnějším artiklem na Zemi i kolonizovaných planetách.Radioaktivní prach naprostou většinou vyhubil a kdo nechce být společensky odrovnanou veličinou,měl by v rámci empatie a humanismu alespoň jedno zvíře mít a starat se o něj.Rick má jen elektronickou ovci a skutečné zvíře si nemůže dovolit.Proto s nadšením kvituje svůj nový úkol.Jakožto druhý nejlepší nájemný lovec 'andíků' musí vypátrat a poslat na odpočinek skupinu šesti uprchlých androidů,kteří se ukrývají v okolí San Franciska.Jeho předchůdce to nezvládnul,teď je řada na Rickovi.Odměna je vysoká,ale jak Rick postupuje od jednoho androida k druhému,dochází mu,že cena,kterou musí za svůj nelehký (jak fyzicky,tak psychicky) úkol zaplatit,nebude o nic nižší.

Kniha se od začátku štěpí na dvě paralelní linie.V jedné sledujeme Deckarda,druhá vypráví o muži jménem J. R. Isidore,který pracuje ve firmě na opravu poškozených elektrických zvířat a je tak trochu...kripl. Prach si z jeho geny už zahrál natolik,že neprošel inteligenčními testy,nemůže emigrovat ani normálně žít mezi lidmi a je tedy vydán napospas pomalé a nevyhnutelné smrti.Do jeho života vstoupí nejprve androidka Pris a později její přátelé,Roy a Irmgard Batyovi.

Do toho všeho je ještě vsunut prvek nového náboženství,mercerismu,které lidem umožňuje zažívat empatické splynutí s mužem a všemi ostatními,kteří jsou k němu v danou chvíli také připojeni,což umožňuje Dickovi rozjet filozoficky,teologicky a eticky bohatý příběh o odhodlání,touze po smyslu existence a prosté radosti.Všechny linie příběhu se v závěru nevyhnutelně spojí a zničený Deckard možná (a možná taky ne) na konci najde důvod,proč dál žít,proč se vrátit ke svému starému životu a pokusit se mu opět dát nějaký smysl.

Zatímco film je v mých vzpomínkách především o touze androidů po životě a o konfliktu dvou mimořádně silných charakterů (Deckard x Baty),kniha se soustředí především na Deckarda samotného,Roy Baty není o nic větší hrozbou než pět ostatních androidů a na konci se nekoná žádný nezapomenutelný souboj a tklivý monolog o vzpomínkách a smrti.Žádná velká katarze,je ponecháno na čtenářově fantazii,aby si konec vyložil po svém.O to lépe na mě na jednu stranu kniha působí,o to více na stranu druhou obdivuji Ridleyho Scotta za velmi osobitý způsob,jakým k adaptaci přistoupil.Vznikla tak dvě velmi různorodá umělecká díla,která se navzájem krásně doplňují a obě člověka svým způsobem obohatí.Už se těším na další zhlédnutí filmu,protože věřím,že se znalostí knihy bude zážitek z něj ještě o mnoho pestřejší.

 

Hodnocení: 95 %